Je benjamínkem týmu Michala Ježdíka. Až na konci října oslaví plnoletost.

„Služebně ale rozhodně nejmladší nejsem, skoro celý tým je nově poskládaný,“ upozorňuje Tomáš Satoranský, rozehrávač reprezentačního družstva basketbalistů klubovou příslušností stále náležející pražskému USK.

Se svými parťáky v úterý skoro dvoumetrový čahoun vyrazí do třetí barážové bitvy o udržení v elitní divizi mistrovství Evropy. Po prohře v Estonsku, sobotním triumfu na Folimance s Maďarskem se ve své domovské hale potká s výběrem Ukrajiny.

„Připravovali jsme se na ně, koukali jsme na video a seznamovali se s protihráči, protože je vůbec neznáme,“ popisoval jeden ze tří teenagerů v reprezentaci předstartovní ladění formy.

„Máme pokyn snažit se vyhrát obranou, jsme mladý tým, tak to ani jinak nejde. Upozorňovali nás hlavně na tři borce, kteří působí v zámořské NBA. Taky nám bylo nám řečeno, že zkouší všechny hráče, protože poslední zápas se jim nevyvedl.“

A snad se východním soupeřům nevyvede ani ten úterní.

Proti nim hraje palubovka, na které se nehraje dobře ani ligovým týmům. A padají tu i některá basketbalová impéria, tuto sezonu po dlouhých letech třeba to ženské z Brna. „Folimanka je dost specifická. Ani za šest let, co tu hraju, jsem si nezvykl,“ popisuje Satoranský. „Koše jsou zvláštní, tvrdší, takže to tam tolik nepadá. A taky když přijde hodně diváků, bývá na hřišti dusno.“

Coby jediný Pražák v mančaftu může využívat privilegia nocování doma. „Po zápase to mám povoleno, většinou jsem ale s týmem v hotelu na Synkáči,“ popisuje sedmnáctiletý basketbalista. „Na pokoji jsem s Honzou Veselým (hraje za Partizan Bělehrad, pozn. red.). Povídal, že tamní soutěž je úplně něco jiného, a taky že je zvyklý na jiné, bouřlivější fanoušky, než co jsou tady v Praze.“

Satoranský nasázel do koše Estonců čtyři body, v sobotu Maďarům přidal dalších deset. A teď? „No snad ještě víc, hlavně aby to pomohlo týmu,“ plánuje.

Na Folimance se s Ukrajinou začíná v osm hodin.