„Přála jsem si při premiéře vyhrát, jelikož šance na první místo byla docela reálná. Trenér mi radil, ať hlavně nepřepálím začátek, obzvláště když jsem s tak dlouhou tratí neměla dosud zkušenosti. Určitě se to vyplatilo,“ říkala Deníku osmnáctiletá studentka posledního ročníku Sportovního gymnázia v Kladně a členka tamějšího A.C. Tepo.

Proti vašim dosavadním startům byly Běchovice dlouhý závod. Jak jste se při něm cítila?
Bylo fajn, že nám podél trati fandilo hodně lidí. Závod jsem si užívala a do osmého kilometru se mi běželo krásně. Držela jsem se ve vleku dvoučlenné skupinky, jenže pak přišlo stoupání v Hrdlořezech, a to už celkem bolelo. (usmívá se)

O Hrdlořezáku jste jistě měla informace…
Zkušenější běžci mě před ním varovali. Měla jsem to v hlavě a byla připravená na nejhorší, takže mi kopec ve skutečnosti nepřišel až tak těžký. Řekla bych, že jsem to zvládla docela v pohodě.

Denis Kusý už se s Rytíři připravuje na ledě.
Kdybychom si pohlídali úvod, mohli jsme si odvézt body, mrzelo nováčka Kusého

Běžela jste s velkým náskokem, ale neměla jste přece jen obavy, aby vás ve stoupání některá soupeřka nedostihla?
Na start nastoupily dobré běžkyně a já mohla mít špatný den nebo jsem při běchovické premiéře mohla doplatit na nedostatek zkušeností. Jednou nebo dvakrát jsem se v posledních stovkách metrů ohlédla. Přeci jen možnost, že by některá z holek měla silný finiš, existovala. Ale bylo tam prázdno.

Považujete triumf na Běchovicích za největší úspěch své kariéry?
To asi ne. Výš řadím deváté místo ve stýplu na juniorském mistrovství Evropy v Jeruzalémě. Finále bylo cíl této sezony.

Čeká vás letos ještě nějaký závod na silnici nebo v terénu?
Občas se někde objevím, ale nejbližším cílem je koncem listopadu mistrovství republiky v krosu.

Jak jste se k běhání vůbec dostala?
Spolužáci ve škole dělali atletiku, a tak jsem se taky rozhodla to zkusit. Na Sletiště jsem přišla asi ve dvanácti letech a měla možnost vyzkoušet si různé disciplíny. Začala jsem s překážkami, ale chtěla jsem víc běhat. Docela mi to šlo a našla jsem se v tom.

Jezdcům týmu KBS ÚAMK Unhošť se letošní sezoně daří. Matěj Škuta
Soutěžáci z Unhoště mají podíl na evropském titulu. Další výzvou je finále MS

Bude 3000 metrů překážek vaší hlavní disciplínou i v příští sezoně?
Určitě. Dál budu běhat stýpl. Baví mě překonávat překážky, není to jen o běhání dokola. Vím o rezervách, na nichž se dá zapracovat. Motivací je i juniorské mistrovství světa, které se příští rok koná v Peru. Tam bych se chtěla probojovat. Motivuje mě ale i celá letošní sezona, protože vidím, že když se tvrdě trénuje, přichází zrychlení.

Víte konkrétně, díky čemu došlo k progresu?
Po přechodu k trenérovi Jiřímu Klesnilovi jsem se oproti předchozí sezoně zlepšila o víc než půl minuty. Něco na to bude. Jsem spokojená. (usmívá se) Osobák mám teď 10:28,05. Tímto časem jsem se kvalifikovala na mistrovství Evropy.

To pro vás musela být oproti domácím startům úplně nová zkušenost…
Byl to můj první start na tak velké akci, kde je nutné se mezi nejlepší kvalifikovat v rozběhu. Ve finále jsem chtěla další osobák, ale to se už nepovedlo. Zaostala jsem za ním o tři vteřiny.

Jak přemýšlíte o budoucnosti, co třeba jednou zkusit maraton?
Chtěla bych sport dělat, jak to nejdýl půjde. Běhání jsem si zamilovala a o maratonu jsem už přemýšlela. Myslím, že na něj někdy dojde, ale teď je ještě brzy. Na to mám dost času. (usmívá se)