Borisi, jak hodnotíte úvodní vystoupení vysokoškoláků v MNBL?
Do utkání jsme vstoupili nervózně, jelikož jsme nevěděli, co nás čeká. Po chvíli jsme se ale oklepali. Dařilo se nám držet malý náskok a hrát dle pokynů trenéra. Kolín je soupeř na podobné výkonnostní úrovni, o to víc nás těší vítězství.

Do USK přicházíte jako největší posila. Do jaké míry je to pro vás motivující, do jaké svazující?
Necítím tlak nebo úzkost. Přišel jsem do fungujícího týmu, ve kterém má každý svou pozici a cenu. O mé pozici jsme dlouho hovořili s trenérem, který mi jasně popsal, co ode mě očekává. Stejně tak nám vysvětlil, co očekává od týmu. Vše je tedy v zásadě jasné.

V čem chcete být přínosný USK?
USK má velice mladý tým, do kterého mohu přinést především zkušenost. Nejvyšší českou soutěž hraji už čtyři roky, proto bych chtěl na palubovce uklidnit hru i hráče USK.

Jaká byla vaše cesta do Prahy?
Loňský rok jsem strávil ve Svitavách, kde jsem měl ještě rok smlouvu. Ta se ale trochu komplikovala, a tak jsem začal hledat nové angažmá. Znal jsem tým USK, jehož filosofie, stavějící na mladých hráčích, se mi líbila. Důležitou roli sehrála i osobnost trenéra Scalabroniho, pod kterým jsem si chtěl zahrát. Lákadlem pro mě byla i Praha.

Měl jste i jiné nabídky?
Ano, proběhly rozhovory s Prostějovem a Ostravou. Když se ozvalo USK, tak jsem ale neváhal.

Prošel jste několika týmy MNBL, jak na vás působí podmínky v USK?
Velmi dobře. Všechno zde je velice profesionální. Hráči mohou myslet pouze na basketbal, což v Brně nebo ve Svitavách nebylo. To byly nově vytvořené týmy. Tradice USK a zkušenosti lidí, kteří zde basketbal dělají, jsou znát.

USK skončilo loni šesté. Má na to s omlazeným kádrem obhájit tuto pozici?
Jsem o tom přesvědčený. Souhlasím s tím, že máme velmi mladý kádr, vím ale také, že zde všichni pracují velice usilovně na splnění těch nejvyšších cílů. Loni bylo umístění USK překvapením, letos chceme dokázat, že nebylo náhodné.

Jak se vám žije v Česku?
Velmi dobře, oženil jsem se zde. Má paní pochází od Brna. Našel jsem si už spoustu kamarádů i přátel. Líbí se mi tady. Vždycky jsem jezdil v létě domů a letos poprvé jsem vynechal.

Co vám vadí na Češích?
Je to tu jako všude. Jak USA, Francie i Česko má svá pozitiva i negativa. Za jediný problém považuji jazykovou bariéru. Snažím se naučit česky, ale tento jazyk je opravdu velmi těžký.

Vadí vám něco na českých hráčích?
Ani ne, byl jsem překvapený, kolik je zde talentovaných hráčů s chutí hrát basketbal.

V úterý 9. října přivítáte na domácí palubovce od 18 hodin Svitavy. Na co byste pozval diváky do hlediště?
Na pěkný basketbal, hraný srdcem. Žádnému mému spoluhráči není osud utkání ani USK lhostejný. Za což si zaslouží jejich podporu.