Po vyrovnané první směně, ve které se Australané rozehřívali, zahráli protinožci dva slepené homeruny. Míče, dosahující rychlosti 150 km/h z kanonu jménem Hendrix, dělaly českým pálkařům problémy.

Od třetí směny začala česká reprezentace střídat nadhazovače jako na běžícím pásu.

Jak domácí, tak australští diváci, kteří měli početné zastoupení v publiku, se snažili vytvořit hráčům obstojnou kulisu. Bohužel jim to pořadatelé neulehčili a hudba, která měla přihlížející v pauzách rozproudit, byla slabá a nevýrazná.

Smutnou pravdou je, že taková se jevila po většinu zápasu i hra českého týmu. Oproti Austrálii, která s přehledem plnila svoji roli favorita, Češi ve všech herních činnostech zaostávali a místy kupili chybu za chybou.

Ve čtvrté hře byl český národní tým vyautován snad během pěti minut. Až v další směně se Martinu Schneiderovi podařilo odpálit homerun a zapsat tak první bod do kolonky českého týmu.

Neustále probíhala střídání nadhazovačů na domácí straně. Jedním z mála Čechů, kterí dokázali Australanyz kopce potrápit, byl Vojtěch Jelínek. I ten šel ale střídat. „Nadhazovací trenér mi řekl, že je to kvůli tomu, že bych mohl působit v dalších zápasech a chtěl mě šetřit,“ komentoval střídání hráč brněnského Expressu.

Před poslední směnou měli Češi na svém kontě pouze čtyři body. To ještě netušili, že jim Australané v té závěrečné naloží dalších šest.

I když se zdá výsledek 4:17 strašlivý, měla naše reprezentace i světlé chvilky. Jan Rubeš, jeden z trenérů, komentoval průběh utkání: „Až do deváté směny to vypadalo docela solidně, nezahráli jsme auty, které zahrát šly a kvůli tomu jsme dostali dalších šest bodů. Další dva zápasy ale začínají znovu od nuly, budeme v nich bojovat a určitě se na ně dobře připravíme.“

Nemá cenu si nic nalhávat, země které nás ještě ve skupině čekají (Tchaj-wan a Mexiko) jsou na vyšší baseballové úrovni. Každopádně oba zbývající zápasy budou pro naši reprezentaci cennou zkušeností.

STANISLAV NOVOTNÝ