Jak náročné bylo pro vás rozhodnutí ukončit kariéru?
Docela dlouho jsem si vše sumíroval v hlavě. Dospěl jsem k tomu, že už ten krok udělám. Narodila se nám dcera a moje priority se ubíraly jiným směrem. Žít stále s napůl zabalenými taškami se mi už nechtělo.

Dostavil se pocit prázdnoty?
Ani ne. Těšilo mě, že už nemusím pořád něco hlídat. Rozhodující byl i můj věk. Do lepších týmů a vyšších lig si vybírají čím dál tím mladší kluky. Letos mi bude 33 let, po sezoně bych stejně řešil, co dál.

Věděl jste dopředu, že zůstanete u cyklistiky a stanete se trenérem?
Ne, řešil jsem, co teď. Někde vzadu jsem měl, že bych se stále chtěl točit okolo sportu. Rád bych předával zkušenosti. Nějaké jsem za kariéru nabral a přišlo by mi líto, je zahodit.

Chance liga, 51. kolo: Slavia - Třebíč 3:2 po pr.
Podívejte se: Slávisté udolali Třebíč a v pátek si zahrají v Kolíně o předkolo

Lehnout na záda jste si asi nemohl, cyklistika vás nejspíše nezabezpečila?
Cyklistice jsem vděčný, živila mě vždycky dobře. Sednout si a nic nedělat samozřejmě nemohu. Pracuji tedy pro Kovo Praha a ještě dělám osobní konzultace. Trénovat se dá dneska i na dálku. Díky aplikacím vidíte, kudy kdo jel, jaké měl otáčky, tep… To vyhodnotím a mohu radit.

Olympionik se tedy stará o „cyklisty z ulice“?
Přesně tak, rád komukoli poradím, jak se zlepšit na kole. Pokud ho to bude bavit, nemusí se bát mě kontaktovat.

O cyklistice se říká, že jde o obrovskou dřinu. Dala vám více, než vzala?
Tak jsem nikdy neuvažoval. Cyklistika mi otevírala dveře. Za všechno jsem byl rád. Nemám pocit, že bych o cokoli přišel. Spíše mi prodloužila mládí. Až teď poznávám reálný život.

Je to pro vás šok?
Je to změna. Sportovec má všechno nalajnované. Až teď se musím o někoho starat. Je to nové a docela zábavné. Třeba teď jsem tři dny řídil auto na soustředění do Španělska. Jako závodník bych tam v pohodě přiletěl.

Amálie Chaloupková v akci.
Chaloupková využívá dechová cvičení nebo vizualizaci. Chce další titul

Jako závodník jste měl nejvyšší ambice, co jako trenér?
Určitě bych se chtěl věnovat mladým. I po psychické stránce jsem si něčím prošel a rád bych jim usnadnil cestu. Zkušenosti se závoděním a co se děje v hlavě jsou moc důležité, nejde jen o našlapané kilometry. Rád pomohu i „hobíkům“. Vidím, jak jsou do cyklistiky zažraní, všechno dělají na sto procent a každý jejich posun mě těší.

Sen dovést někoho na olympiádu v sobě máte?
To by bylo fajn. Nadějné kadety v našem klubu vidím. Mají v sobě zápal a jsou fyzicky i technicky zdatní. Až je musím krotit, aby netrénovali až moc. Pomoci jim můžu, ale všechno záleží jen na nich.