„Pořád to házím do kýble, s koulí se moc nescházím. Když chci zabrat, síla jde mimo. Jsem křečovitý, zbytečně to rvu a dělám moc chyb,“ krčil rameny svěřenec Petra Stehlíka po vítězství na mítinku Kladno Indoor.

Máte za sebou tři závody během týdne - Ostravu, Nehvizdy a Kladno. Jak hodnotíte náročný trojboj?
V Ostravě mi to moc nešlo, po cestě autem jsem byl moc tuhej. Na dalších dvou akcích to bylo lepší, ale netrefoval jsem se do koule. Je správné být nespokojený s výkony za jednadvacet metrů, jsem ale rád, že jsem si mohl v solidní konkurenci zazávodit.

Čím to, že vám koule nelétá podle vašich představ?
Silově jsem na tom dobře, technika je ale bídná, a tak čekání na dlouhý pokus pořád trvá. Chybí mi rychlost, abych kouli pořádně nabral. Pokusy nejsou špatné, ale vždycky sebou nějak cuknu a energie jde jinam.

V soutěži se netváříte vesele, ale výkony na hranici 21,20 metru, kterou jste zdolal v Nehvizdech a Kladně, mají úroveň. Jak to vidíte?
Špatné metry to nejsou. Blíží se to výkonům, za které se na mistrovství Evropy berou medaile, ale nemám z toho požitek a není to nic pěkného na pohled. Nejsou to trefené vrhy, při kterých bych si mohl pěkně zařvat.

Co je potřeba k tomu, abyste si zařvat mohl?
Musím v tréninku naházet víc pokusů s lehčími koulemi. To by měla být cesta k tomu, aby se rychlost sešla se silou. Do Toruni mám ještě času dost.

Momentálně jste pátým koulařem světa a prvním v Evropě. Berete to nějak v potaz?
Něco to naznačuje, ale v podstatě to je úplně jedno. Pořadí se ještě změní a na šampionátu to bude nový závod. Spíš než tabulky mě zajímá, abych předváděl kvalitní vrhy.

Máte do březnového mistrovství Evropy naplánované ještě nějaké starty?
Budu hlavně pracovat na technice, ale v druhé půlce února vyrazím do Toruni, abych se na generálce šampionátu poměřil se silnými Poláky a otestoval tamní halu. Těším se na to, protože to bude v hale asi jediný zahraniční mítink.