Vojtěchu, jak jste se dostal k atletice?
Přivedl mě k ní kamarád na základní škole. V té době jsem provozoval kolektivní sporty, ale nebylo to ono, protože je v nich člověk odkázaný na spoluhráče. Raději se spoléhám sám na sebe a tak je pro mě atletika ideální.

Ovlivnili vás ve volbě disciplíny slavní čeští desetibojaři?
Ano, obdivuji jak Tomáše Dvořáka, tak Romana Šebrleho. Ten se mi líbí o chloupek víc. Dá se říct, že jsem na jeho výkonech vyrostl. Jeho světový rekord, je prostě skvělý. Pana Šebrleho ale musím varovat, chystám se ho v budoucnu vymazat z tabulek (smích).

Je nějaká disciplína, kterou nemáte rád?
Mám rád všechny disciplíny, proto dělám desetiboj. Problém je v tom, že jsem drobné postavy. Oproti vrstevníkům mi chybí skoro deset kilo váhy. To mi brzdí ve vrzích. V oštěpu mám hozeno jen čtyřicet čtyři metrů a musím se dostat přes padesát. V disku se z třiceti pěti posunout minimálně na čtyřicet. Myslím, že to ale zvládnu, protože chodím s oštěpařkou, diskařkou a koulařkou Nikolou Kuklovou, která by mě určitě nenechala dělat mezi vrhači ostudu (smích).

Seznámí se mladí lidé často na atletice?
Velmi často, ono to jinak snad ani nejde. Na oválu trávíme prakticky veškerý mimoškolní čas. Což Nikola chápe, podporuje mě a já jí za to děkuji. Stejně tak i rodičům a celé rodině.

Čím vrhačské ztráty nahrazujete?
Skokem do výšky, kde je můj osobák 199 cm. Daří se mi na 110 m překážek, které jsem běžel za 14,99 a v tyčce ve které jsem díky 439cm mistrem republiky.

Vaše sportovní cíle?
Jako pro každého sportovce je pro mě vrcholem Olympiáda. Ta co je za rok, se mě ještě nebude týkat, i když bych už na ní rád nasál atmosféru. Olympiádu zapět let beru, jako svůj cíl.

DAVID NEJEDLÝ