Krejčíkovou vedl od šesti do čtrnácti let, v čilém kontaktu jsou ale stále. „Naposledy se tu zastavila, než odletěla do Francie. Chodím si s ní i pinknout. Dokážu ji nahodit míč, jak potřebuje, třeba padesátkrát nebo šedesátkrát. Ať už přijede odkudkoliv, vždycky se zastaví. Ví, kde dostala základy,“ líbí se Ondrovi.

Na začátku přitom pochyboval, že se z Krejčíkové stane profesionálka. „Nevěřil jsem, že z ní bude hráčka, protože nechtěla běhat. Ruku měla výbornou, ale to běhání… Jako bývalý hokejista a fotbalista jsem stavěl všechno na běhu, ale ona nechtěla. Až po letech si uvědomila, že musí začít a pak se zúročil její talent. Vždycky mi pak říkala, že mě měla poslechnout hned,“ zmiňuje Ondra.

Píle brněnské rodačce prý ale nikdy nechyběla. „U zdi trávila hodiny a hodiny a vydržela do ní pořád bušit. To zas dělalo problém jiným,“ podotýká první kouč Krejčíkové.

Klíčové při její cestě byly podle něj také dvě ženy. Krejčíkové maminka a potom vítězka Wimbledonu z roku 1998 Jana Novotná, která Krejčíkovou trénovala od roku 2014. „Bára si Janu vyhlídla a jela za ní, protože bydlela u Brna. Daly se dohromady, Jana v ní viděla potenciál a hodně jí pomohla. Ale kariéru by Bára neudělala nebýt maminky… Jako holka na ní dost dala a samozřejmě jí rodina i zajistila. Vidím u nás občas znovu podobný talent, jako byla Bára, ale rozvíjet se nemůže třeba proto, že si to rodina nemůže dovolit,“ sděluje Ondra.

Krejčíková nejprve prorazila ve čtyřhře, ve dvouhře si k rozvinutí potenciálu dala na čas. Raketový vzestup zaznamenává nyní v pětadvaceti letech. „Dlouho se pak nemohla trefit do správného trenéra, až začala spolupracovat s Alešem Kartusem. V Paříži jí strašně pomáhá, že si srovnala vše v hlavě a nehraje ve stresu. Ví, že když se na kurtu něco nepovede, život jde pořád dál a svět se nezboří. Čučíme, jak je teď mentálně silná,“ uvádí protřelý ivančický trenér.

Ještě loni touto dobou patřila Krejčíkové pozice ve druhé stovce žebříčku, v live rankingu této sezony figuruje už na šesté příčce. Raketový vzestup mezi světové hvězdy jí hlavu nezamotal. „Je fajn a pořád ta normální holka, vždycky se dobře pobavíme,“ vyzdvihl Ondra, jenž šéfuje ivančickému klubu.

Krejčíková tam vyrůstala ve skromných podmínkách, její mateřský areál čítá šest kurtů. Možná i proto zůstává dodnes při zemi. „Jsem předseda, správce, uklizím, dělám tu skoro všechno, kdoví, kdo to po mně převezmě. Všechny kurty se už dnes ani pořádně nevyužijou, tenis je teď v Ivančicích trochu bokem,“ uzavírá Ondra.

To se teď díky úspěchu tamější rodačky klidně může změnit.