Pochází z Třebíče, je jí 29 let a volejbal hrála téměř půl života. Dotáhla to až do nejvyšší soutěže juniorek. Přednost ovšem dostalo studium.

Novou kariéru odstartovala bakalářská práce. Vznikla touha spojit milovaný sport s prací s počítači a daty. V Brně zatím trénovala děti, učila na základní škole, a pomalu začínala s volejbalovou statistikou. „Nenapadlo mě, že bych se jí mohla živit,“ vysvětlila.

Vedení Králova Pole ji vyvedlo z omylu. Až se propracovala k extraligovému týmu žen. „Všem v Brně jsem moc vděčná,“ zdůraznila. Přestože od léta působí na jiné adrese. „Potřebovala jsem novou výzvu. Měla jsem chuť zkusit mužský volejbal,“ řekla členka Lvů Praha.

Na lužinském klubu ji zaujala jasná koncepce. „Nepřemýšlí v horizontu jedné sezony,“ vypíchla. „Všichni chtějí to samé: zdokonalovat se.“

Práce v mužském kolektivu se nebála, pro své parťáky nachází jen slova uznání. „Mezi gentlemany je příjemné být jedinou ženou. Vzorně se o mě starají, otvírají mi dveře, nosí tašky,“ pochválila členy realizačního týmu i samotné hráče. S nimi nepřijde až tolik do styku. Její poznatky jsou prvotně určeny očím trenérů.

Očima Tomáše Pomra, trenéra Lvů: „Petřin příchod nám ohromně prospěl. Dnešní volejbal se bez statistika neobejde. A ona je jednou z nejschopnějších v republice. Jsem rád, že kývla na naši nabídku. Věřím, že ji práce u nás baví.“

Úloha statistika začíná dlouho před zápasem, kdy připravuje co nejdetailnější informace o soupeři. „Sleduji všechno od servisu přes útok až po obranu,“ objasnila Žilková.

Sestřihá tematická videa typy útoků, přihrávačské formace, jak a kam kdo podává… A společně s trenéry vymýšlejí taktiku. Ego přitom jde stranou. Právo veta má kouč Pomr. „To mi vůbec nevadí, já předkládám čísla. Čím více pohledů, tím lépe.“

Pak se s poznatky seznámí volejbalisté. Někteří je přijímají s nadšením, jiní chladně. „Ti ještě netuší, že jim mohu pomoci,“ popsala s nadhledem.

Třeba holandský reprezentant Mart Van Werkhoven vyžaduje i něco navíc, osobní statistiky z každého duelu. „Dělá mi tím radost.“

V samotném utkání se analytik zapotí nejvíce. „Nesmí mi uniknout jediný úder.“ Pokud si všimne věcí, jež nefungují, upozorní na ně asistenta. „Jsme ve spojení, napíšu mu zprávu. K tomu má hned i video. A lavička může zareagovat,“ doplnila.

Vlastně ještě dvě věty přidala. Ale jen polohlasně: „Program, se kterým pracuji, byl vyvinut v Itálii. Bylo by krásné se tam jednou přesunout a ukázat, že ho já, členka malé volejbalové země, dokonale ovládám.“