V hrobech válečníků z doby bronzové (přibližně z počátku čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem) po celé Evropě pocházejí četné dýky vyrobené ze slitiny mědi. Archeologové se o nich dlouho domnívali, že měly sloužit jako symbol společenského postavení, ale nová analytická metoda ukázala, že tyto nástroje měly praktičtější účel.
Našly se zbytky na čepelích
Nová analýza sady deseti dýk nalezených v roce 2017 v archeologicky cenné lokalitě Pragatto v Itálii prý ve světové premiéře poprvé umožnila „extrakci organických zbytků“, díky čemuž se podařilo poprvé odhalit také to, „jak se tyto předměty používaly, za jakým účelem a na jakých materiálech“. Uvedli to ve svém prohlášení vědci z britské univerzity v Newcastlu. Informuje o tom Science Alert.
Nový výzkumný proces používá diagnostické barvivo (roztok Pico-Sirius Red - PSR) k obarvení všech organických zbytků, jež se uchytily a udržely na dýkách, a tyto zbytky na čepelích vědci dále zkoumají pod nejrůznějšími mikroskopy (včetně optického, digitálního a elektronového), aby zjistili, zda jde o pozůstatky lidské či zvířecí.
Řezalo se s nimi maso
Pomocí tohoto procesu byl výzkumný tým schopen prokázat výskyt kolagenu typu I a typu II (proteinu nacházejícího se v kůži, tkáni a kostech), a tedy i kostí, svalů a vláken šlach z mnoha zvířat. To naznačuje, že nože byly opakovaně používány pro různé účely, včetně porážky hospodářských zvířat a odřezávání masa z kostí, napsali vědci ve studii, zveřejněné 12. dubna v časopise Scientific Reports.
Svá zjištění poté vědci nezávisle potvrdili analýzou mikrooděru (procesu zaznamenávání stop opotřebení na artefaktech) na pozůstatcích poražených zvířat z jiných lokalit z doby bronzové, protože na těchto kostech lze často najít stopy po řezání kovovým předmětem.
Tým také využil dovednosti novodobých oživovatelů starých řemesel a nechal si zhotovit velké množství replik různých nožů a dýk z doby bronzové, které použil v souladu se závěry ze studie k porcování zvířecího masa. Když porovnal zbytky na těchto nožích s analyzovanými stopami na původních nástrojích, zjistil, že se shodují.
„Výzkum odhalil, že ze starých kovů se dají získat a charakterizovat organické zbytky. To otevírá do budoucna řadu možností,“ uvedl v prohlášení Andrea Dolfini, docent pozdější prehistorie na univerzitě v Newcastlu.