„Viditelnost byla skoro nulová," řekl potápěč Deníku poté, co s kolegou splnili úkoly – a i když se vše odehrávalo jen „jako", oni sami i veškerý jejich materiál prošli také dekontaminací, jako kdyby s ropnou látkou doopravdy přišli do kontaktu. Teprve pak mohli odložit těžké vybavení. Mimochodem: řekli byste, že do takzvaného suchého obleku (který je ostatně docela fuška navléknout i svléknout) se i v parném létě nosí zimní bunda?

S tím, že pod hladinou mnoho neuvidí, potápěči počítali. To k jejich práci patří. Nezřídka se orientují spíš po hmatu – a často se prý musí spolehnout i na tom, že jim bude přát štěstí. Ovšem – je známo, že štěstí přeje připraveným. I to je důvodem, proč se konají podobná cvičení.

Nejen žabí muži

Čtvrtečního nácviku se vedle potápěčů z Modřan zúčastnili pražští hasiči z centrály, Holešovic, Radotína – a nechyběli ani chemici z Petřin. Dohromady tři desítky mužů. Jejich úkolem bylo vypořádat se společným úsilím s ropnou havárií. Na hladině totiž zůstal jen jeden barel. Ten stačilo vyvázat, pomocí hydraulické ruky vylovit – a následně bezpečně zajistit uložením do kontejneru na převoz nebezpečných látek. Druhému ze sudů připravil scénář cvičení podstatně komplikovanější roli: jeho plášť byl poškozený, a tak se potopil.

Potápěči ho museli vyhledat – k dispozici měli pouze orientační údaj „někde v těchto místech asi pět metrů od břehu" – a utěsněním zabránit dalším úniku nafty. I v tomto případě pak došlo na přípravu k vyzvednutí včetně vyvázání břemene a jeho upevnění na hák. Úplně na začátku ovšem bylo třeba umístit na hladinu sorpční hady k zachytávání ropné látky.

Ano, jistěže: uniklé jen „jako", v rámci cvičení. Však také od zvědavých kolemjdoucích (kteří z náplavky mohli pozorovat dění takříkajíc z první řady a z chodníku měli přehled i s nadhledem) bylo možno zaslechnout udivená slova: „Vždyť tam žádnou skvrnu není vidět…"

Práce pro elitu

Splnit úkol se podařilo rychleji, než harmonogram cvičení předpokládal. Jednoduché to ovšem nebylo – přičemž obtížné bylo hlavně najít utopený barel v mokré temnotě. Tohle zadání se stalo obtížnější než jindy, protože po nedávných přívalových deštích je nyní voda zkalená – a když potápěči s pomocí naváděcí šňůry postupně odvíjené ze břehu prozkoumávali dno, ještě se nečistoty zvířily. „Už tak špatnou viditelnost naše přítomnost zhoršila," potvrdil Bolen.

Práce je to náročná – nicméně potápěči by neměnili. „Máme dobrý kolektiv – a jsme elita," smějí se, aby bylo zřejmé, že právě vyřčená slova byla míněna v žertu. Nicméně – ono vlastně nejde o špásování. Mají totiž pravdu. Úplně stejně by ovšem mohli promluvit třeba i hasiči s lezeckou specializací. A také plně oprávněně.

Jedni i druzí mají prestižní odbornost – což ovšem neznamená, že by neplnili i jiné úkoly náležející hasičům. Zařazeni jsou běžně ve výjezdu – a tak rozhodně neplatí, že by nejčastějším úkolem hasičských potápěčů byly ponory pod hladinu. Jejich denním chlebem je „normální" hasičina – boj s plameny, zásahy u dopravních nehod, technické asistence…

Přesto se potápěči v posledních měsících dostali pod hladinu častěji než v minulých letech – a to nejen v rámci výcviku. Bývalo pravidlem, že počet výjezdů potápěčské skupiny se v Praze pohyboval v rozmezí mezi třemi a čtyřmi desítkami – a letos jich od začátku roku bylo už třiatřicet.

Z Prahy vyjíždějí nejen do středních Čech

Potápěči z řad pražských hasičů zdaleka nezasahují pouze mna území hlavního města; zajíždějí i do okolních krajů. Přímo na nápravce Rašínova nábřeží do Deníku řekl David Vratislavský z centrály pražských hasičů. Cvičení s nasazením potápěčů navštívil nejen jako řídicí důstojník, ale také jako kolega; v minulosti sám býval výjezdovým potápěčem.

A vztah k vodě i kamarádství přetrvávají i poté, co práci v terénu vyměnil za papíry na úřadním stole v budově centrály; v kanceláři ředitele odboru integrovaného záchranného systému. Sám o tom sice nehovořil, nicméně Deník zaslechl, že s aktivně sloužícími potápěči zůstává v kontaktu nejen po úřední linii. Stává se prý, že i nyní s nimi vyjede na výcvik.

Příprava hasičských potápěčů má v metropoli velkou tradici

Potápěčská skupina ze stanice v Modřanech vyráží k zásahům nejenom po celé Praze, ale také do středních Čech; z dalších krajů spadají do sféry její působnosti ještě Karlovarsko, Ústecko – plus také části Liberecka a Plzeňska. Z poslední doby je známý výjezd na Rakovnicko, kde hasiči 25. července vyprošťovali autojeřáb, který sjel do rybníka u Mšeckých Žebrovic. „Potápěči jsou rozloženi napříč směnami tak, aby jich v každé sloužilo osm," řekl Deníku Vratislavský. Je to prý praktické i z hlediska zvyšování kvalifikace – zatímco čtyři jsou připraveni vyjet, další čtyři se mohou věnovat výcviku.

Plukovník Vratislavský v té souvislosti poznamenal, že příprava hasičských potápěčů má v metropoli velkou tradici. Cvičení na Rašínově nábřeží bylo mimo jiné připomínkou toho, že potápěčská skupina pražských hasičů zakrátko oslaví již 78. výroční svého vzniku. V roce 1938 koupil útvar potápěčské vybavení – a od konce srpna se 12 mužů začalo chystat na náročnou práci potápěče, zmínila historické souvislosti Pavlína Adamcová z centrály pražských hasičů.

Nejčastěji potápěči pátrájí po utonulých osobách

„Výcvik trval devět měsíců a dobové záznamy říkají, že 22. května 1939 ve Žlutých lázních pražští potápěči poprvé předvedli své dovednosti před zraky svých nadřízených i veřejnosti. Hned následující týden, 29. května, se v Sedlci potopil do čtyřmetrové hloubky pískový bagr. Práce byla velmi namáhavá; sedmdesátitunový kolos se potápěčům podařilo vyprostit až po čtyřech dnech," připomněla.

Se začátky před osmi desítkami let ovšem nelze srovnávat ani dnešní vybavení, ani současný výcvik. Minimem k tomu, aby mohl hasič zasahovat pod vodní hladinou, je nyní absolvování dvouleté pravidelné přípravy včetně odborných kurzů (plus splnění dalších podmínek včetně předepsaného počtu ponorů a dosažených hloubek).

Do hloubky pod 40 m a pod uzavřenou hladinu (třeba pod led nebo do zatopených prostor, kde se nelze vynořit kdekoli) se pak smějí pustit jen hasiči se speciální kvalifikací.

Pátrání po utonulých osobách 

K nejčastějším zásahům potápěčů patří pátrání po utonulých osobách, vyhledání a vyzdvižení předmětů ze dna vodních toků i ploch a čištění k zajištění provozuschopnosti protipovodňových vrat na Čertovce a na Rokytce.

„U některých zásahů potápěči spolupracují s kolegy ze stanice v Holešovicích, kde je takzvané vodní družstvo – obdoba vodních záchranářů," poznamenala Adamcová.

Sám Vratislavský se čtvrteční cestou Rašínovo nábřeží vrátil na místo, kde jako potápěč začínal – po dvou letech působení v hasičském sboru. Bylo to na podzim roku 1998 a podnětem k výjezdu se stal telefonát svědka, který viděl, jak sebevrah se závažími na rukou i na nohou skočil ze železničního mostu do Vltavy. „Našli jsme ho během tří minut pátrání, protože svědek pomohl lokalizovat místo," zavzpomínal zkušený hasič na nováčkovský zážitek.

Bohužel to nemohou být vzpomínky na dobrý konec: muž se utopil; celkově zůstal pod hladinou dvacet minut. Prý je škoda, že se to stalo přelomu října a listopadu, kdy je voda ještě relativně teplá. Být to prý v zimě, šance na vzpomínky mnohem radostnější mohla být větší.

Čtěte také: Hasiči budou ve Vltavě cvičit likvidaci úniku látek do řeky