Výsledkem útoku, jemuž se maličké dítě nemohlo jakkoli bránit, se podle Milce staly nejen otoky, krevní výrony a oděrky, ale také podstatně závaznější poranění: poškození klenby lební v podobě tříštivé zlomeniny a krvácení do mozkových obalů. Zranění si vyžádalo náročnou a dlouhodobou léčbu spojenou s naprostým klidovým režimem (pro nadmíru živé dítě velmi zatěžující). Zdravotní pojišťovna za ni nárokuje uhrazení nákladů ve výši 70 030 Kč. Mimo to opatrovník holčičky žádá vyplacení částky 50 000 Kč jako odškodnění.

Muž: Nikoho jsem nenapadl!

Brutální napadení Glausch odmítá. Nedopustil se prý ničeho horšího než toho, že dítěti, na něž měl dohlížet, nevěnoval pozornost. Pustil si totiž televizi, u které usnul. A nestaral se nejen o to, co holčička dělá, ale ani o to, co bude jít. „Matka jí nechala láhev s čajem; nic jiného tam stejně nebylo," přiblížil poměry v bytě své družky, kam se nastěhoval asi dva měsíce před činem. A zhruba čtyři měsíce poté, co se vrátil z vězení, kde si odpykával trest za krádeže.

Osudného dne ráno matka dívenky odjela k rodičům pro svoji starší dceru. Tu jí úřady odebraly, ale směla ji navštěvovat. Na mladší holčičku měl dávat pozor Glausch. Z Kralup se se svým druhým dítětem měla přítelkyně vrátit zhruba za dvě hodiny. „Já jí říkal, ať přijede brzo, že s dětma nemám žádné zkušenosti," řekl obžalovaný soudkyni Alexandře Chrdleové. Podle jeho slov se to ale nestalo. Přítelkyně s dítětem se podle jeho slov objevila až odpoledne – a bylo prý na první pohled zřejmé, že je v „podroušeném stavu". Že není úplně při smyslech, jelikož má v sobě narkotika. Ostatně – při terapii v rámci boje s návykovými látkami se partneři v minulosti poznali. Oba brali subutex, lékaři předepisovanou náhražku heroinu, a mladá žena to prý ještě kombinovala s pervitinem. „Ona byla na mateřské, ale doma se moc nezdržovala; i s dcerou jezdila shánět drogy,"prohlásill Glausch o své dnes již bývalé družce. Až později se prý dověděl, že žena jezdívala do Prahy na psychoterapii.

"Malá si jen hrála…"

Tak závažná zranění, která u maličké pacientky našli lékaři, obžalovaný vysvětlit nedokáže. „Malá si hrála na zemi, já si pustil televizi – a usnul jsem," přiblížil Glausch soudu, co se dělo v bytě, kde s dítětem osaměl. „Probudilo mě, jak do mě někdo strká, reflexivně jsem se ohnal rukou – a ona odletěla a udeřila se hlavou o zeď," řekl – a na dotaz soudkyně upřesnil, že jak byl rozespalý, dívenku nechtěně zasáhl zřejmě do hlavy a nejspíš hřbetem ruky. Pak ji prohlédl, zda neutrpěla zranění – tedy jestli jí neteče krev. Zhruba po čtvrthodině pří holčička přestala plakat a na zemi usnula. „I já jsem si šel lehnout," prohlásil obžalovaný. Než se přítelkyně vrátila, ještě prý dítě přebalil a uložil do postýlky.

Pořádně ale Glausch nevysvětlil, jak se v jeho mobilním telefonu ocitly fotografie dívenky s poraněními v obličeji, zjevně způsobenými tupým násilím. „Její maminka chtěla, abych dělal spoustu fotek, které se pak vytisknou; oni doma foťák neměli," konstatoval pouze. A dodal, že modřin na obličeji dítěte si při focení nevšiml.

Jakmile se konečně objevila přítelkyně se starší dcerou, on podle svých slov vyrazil do obchodu: holce pro čokoládu a sobě pro pivo. Pak se šlo s oběma dívkami na chvíli na hřiště s houpačkami. A po návratu domů si obě dcery hrály spolu. „Já koukal na televizi a najednou slyším ránu. Ta starší křičí: ona spadla ze židle," předložil Glausch soudu svoji verzi vzniku dalšího úrazu. Družka podle něj mladší dcerku prohlédla a konstatovala, že jí nic není. „Říkala, že půjdou ke kamarádce, ale já radši zavolal záchranku," řekl obžalovaný. A při příjezdu zdravotníků bylo zřejmé, že je zle. To už byla holčička v bezvědomí. Namísto za kamarádkou s ní matka zamířila do nemocnice. „Přijela nad ránem, vytočená a s tím, že podle doktorů se holce muselo stát ještě něco jiného; že to určitě nebylo jen od toho, jak malá spadla ze židle," řekl Glausch. Prakticky totéž, byť jinými slovy, konstatovali i znalci. Dítě se muselo stát obětí masivních, násilných a opakovaných útoků. Úderů stoprocentně muselo být více.

close fb-pd-podval zoom_in

„Já malou nikdy předtím ani potom neuhodil," tvrdí obžalovaný. „Ani jsem ji neplácl přes zadek. Praštil jsem ji jenom jednou – a to ještě neúmyslně," hájí se obžalovaný, jenž naznačil, že v trestání své dcery byla její matka podstatně aktivnější. „Třeba jí dala na holou, když jí znehodnotila drogy připravené na stole na ráno…

Kdo to tedy mohl udělat? Na tuhle otázku soudu Glausch jen krčil rameny. Teoreticky to prý mohla být i přítelkyně. Žalobce Milec ovšem nepochybuje o tom, že skutečným pachatelem je muž, jenž usedl na lavici obžalovaných a který na verdikt čeká v ruzyňské vazební věznici. Byť podle znalců nejde o typického násilníka. Na to přikyvuje i obžalovaný, jenž v minulosti měl problémy se zákonem výhradně kvůli majetkovým deliktům a nikoli kvůli své brutalitě. „Velice mě mrzí, co jsem způsobil. V minulosti jsem se vždy doznal k tomu, co jsem spáchal – a trvám na tom, co jsem řekl," konstatoval obžalovaný.