Cíl byl jasný: zahnat zvěř od města do přírody; nasměrovat ji do lesa dřív, než se stane neštěstí. A hlavně zajistit, aby se stádo nevydalo směrem k Opatovu, tedy vlastně k dálnici D1.

To všechno se snadno řekne, ale hůř udělá – zvlášť když se zvířata chovají nevyzpytatelně. Inu – jako stádo. Třebaže pronásledovatelé, jimž přišli na pomoc i myslivci, použili k nasměrování muflonů k lesu i auta se zapnutými majáky, společné dílo se podařilo až po desítkách minut.

Zvěř totiž projevovala k uniformám pramalý respekt – přičemž situaci na otevřeném a nijak neohraničeném prostranství bylo možno charakterizovat poměrně stručně a jasně: lidé dělají, co umějí, zvířata si dělají, co chtějí. Nakonec ale zmatené stádo pochopilo, co se od něj očekává, a hájemství betonu a asfaltu opustilo.

A jestli si mufloni dovážou mezi sebou povídat, ještě dnes určitě kroutí hlavami nad těmi člověčími blázny, kteří se kolem nich, když si vyšli na výlet, bůhvíproč proháněli s takovou urputnou vytrvalostí…