Po více než čtyřech letech zdražujeme. Provozní náklady bohužel neúprosně rostou a dotace klesají (investice do toho, prosím, nepleťme; stavba nového slonince není hrazena ze vstupného, nýbrž z rozpočtu hlavního města). Tato rovnice má jen dvě řešení: buď začít šetřit na úkor fungování zoo a v důsledku i na úkor zvířat, anebo zvýšit vstupné. První řešení pro nás bylo nepřijatelné, tedy jsme zdražili; jako ostatně už před námi řada jiných českých zoo. Dvě stě korun je jistě hodně, to si všichni dobře uvědomujeme, ale nejen srovnání s ostatními zoo u nás, nýbrž také s blízkým zahraničím svědčí o tom, že vzhledem k velikosti a k šíři nabídky Zoo Praha není ani zvýšené vstupné nijak přemrštěné. Například do Zoo Leipzig činí v přepočtu 350 Kč (což uvádím s vědomím, že takové srovnávání je vždycky ošidné jenže za naftu či za krmiva zaplatíme v Praze stejné částky jako v Lipsku).
Nejde přitom jen o jednorázové vstupné, ale také o „permanentky", správně roční vstupenky, u nichž jsme počet vstupů omezili na dvanáct. Důvod je jednoduchý. Ačkoli jsou na jméno, nemáme právo příchozí legitimovat a toho bylo velmi často zneužíváno. Celý úřad si zakoupil rodinnou „permanentku" a po celý rok se o ni dělila řada rodin. Mrzí mě to, avšak na nepoctivost některých spoluobčanů nakonec doplácíme my všichni. Přesto však připomínám, že i po této změně vyjde jedna návštěva zoo na „permanentku" na šedesát korun.
V rámci změny cen nově nabízíme také některé výhody, např. padesátiprocentní slevu na parkování pro držitele ročních lístků, zvýhodněné vstupné pro rodiny s více než dvěma dětmi nebo zrušení vstupného na rozhlednu. Především se však snažíme, aby se návštěvníkům v Zoo Praha líbilo a abychom jim nabízeli stále víc zajímavých zážitků. Zítra otevíráme rekonstruovaný Pavilon kočkovitých šelem a naši sloni jsou už přestěhovaní do nových prostor.
