Čtěte také: Bezbariérová Praha? Stále je co dohánět. Nejen v dopravě

Studuje Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy (UK) sídlící jen pár metrů od výtahu u Národní třídy. Z Černého Mostu, kde bydlí, před uzavřením stanice nasedla a v klidu dojela až na Národní třídu. Vyvezla se bezbariérovým výtahem nahoru a na vozíku už dojela pár metrů ke škole.

Nyní jí cesta zabere mnohdy další třicet minut. Někdy i daleko více. Musí totiž několikrát přestupovat. A ještě ke všemu se spoléhat na výtahy, které občas selžou.

A jak už to tak bývá, vždy ve chvíli, kdy to člověk nejméně potřebuje. Karolína se například těšila na přednášku našeho bývalého eurokomisaře Vladimíra Špidly na Filozofické fakultě UK. Z Černého Mostu vyjela s velkým předstihem, aby měla jistotu, že to opravdu stihne.

Na Florenci, kde chtěla přestoupit, však jeden z výtahů nejezdil, a tak musela pokračovat metrem až na Smíchovské nádraží, kde půl hodiny vyhlížela nízkopodlažní tramvaj. Ve chvíli, kdy dojela před fakultu, přednáška skončila.

V červenci, až se konečně otevře Národní třída, bude Karolína oslavovat. Ale nejen ona. Občas se totiž zapomíná, že bariéry nepřekonávají jen zdravotně handicapovaní. Z plných plic (a možná ještě častěji) nadávají na překážky v MHD i senioři, maminky s kočárky či turisté.

Čtěte také: Červenec to prý jistí, stanice Národní třída se opět otevře