Nebudeme zvyšovat daně. Tak zněl klíčový předvolební slib předsedy ODS Petra Fialy. Další podstatnou tezi připojil už v premiérské roli letos při představování konsolidačního balíku. V debatách Deníku několikrát zdůraznil, že navržená opatření jsou koncipována tak, aby dopadla na všechny skupiny obyvatelstva přibližně stejně. To je sice bohulibý záměr, jenže ve skutečnosti to tak nebude.

Berně se od příštího roku oproti předvolebním prohlášením zvednou všem. Firmám poroste o dvě procenta daň z příjmu. Každý majitel nemovitosti zaplatí dvojnásobek za její vlastnictví. Zavádí se povinná nemocenská pro zaměstnance a víc odevzdají státu i živnostníci. Sociolog Daniel Prokop jednoznačně uvedl, že ozdravná kúra veřejných financí nejvíce dopadne na nízko a středně příjmové domácnosti. Jich se navíc dotkne i rušení řady daňových slev.

Přesto si myslím, že tento postup vládnoucí pětky je obhajitelný. Středopravý kabinet musí dbát na kondici státní kasy a nezadlužovat budoucnost. Pokud by lidé viděli, že jinak vládne a hospodaří chytře a občansky vstřícně, nemělo by pro něj být složité to vysvětlit.

S ruskou agresí na Ukrajině nikdo nemohl předem počítat, stejně jako s prudkým zdražením cen energií. Rozumný volič by měl pochopit, že se s tím ministři museli poprat a že to něco stálo. Jenže vždycky jde o to, jak se věci podají. Pakliže chce Fialův tým ušetřit ve dvou letech 150 miliard a stejnou částku zároveň vydá na zvýšení armádních výdajů, nemůže to jen tak obyvatelstvu sdělit a odkázat na možnou válku s nepřítelem, jenž vlastní jaderné zbraně. Bez detailní komunikace s veřejností nemůže uspět.

Ještě dramatičtější je situace kolem škrtů. Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) zcela správně prohlásil, že je nutné skoncovat s dotační ekonomikou, která křiví trh.

„Dotace by měly sloužit k vyrovnávání rozdílů a zajišťování kvality. Nemůžu ale schvalovat ty, které stát poskytuje firmám, jež jsou v zisku a jenom získávají konkurenční výhodu oproti jiným,“ sdělil k tomu premiér Fiala. S tím se dá souhlasit. Až na to, že ve výsledku vláda sice příští rok ušetří 84 dotačních miliard, ale absurdně se to dotkne dopravní infrastruktury (minus devět miliard) a regionálního školství (minus osm miliard), kde by naopak stát měl dotovat velmi štědře. Nehledě na to, že to, oč ministr dopravy Martin Kupka přijde na státních příspěvcích, nahradí půjčkou u Evropské banky.

Daleko nejhorší je ovšem to, jak se vláda vypořádala s úsporou desítek miliard v resortu průmyslu a obchodu. Zrušila jednorázovou podporu přenosové a distribuční soustavy v hodnotě 38 miliard korun a o 13,5 miliardy snížila státní platby za podporu obnovitelných zdrojů energie. Všechno znovu zaplatí domácnosti a firmy, jako tomu bylo loni. To má být šetření na pravém místě? Podotýkám, že ještě v květnu Zbyněk Stanjura mluvil zcela jinak, když byl odhodlán oněch čtrnáct miliard na obnovitelné zdroje prostě zrušit, aby je neplatil stát ani občané. Jenže solárníci pohrozili tvrdou právní bitvou, a tak skutek utek.

Podobné ekvilibristice občané těžko porozumí a mohou se cítit podvedeni. Ačkoli jde cena elektřiny a plynu dolů, Češi za ně příští rok zaplatí až o deset procent víc. Což je věc, kterou snad ani vysvětlit nelze. Rozhodně ne vítězoslavným pokřikem, kolik dotací se podařilo zrušit.