Takže nad ránem je minus 20 a praskají koleje. A Václav Klaus si možná brzy přisadí, že je to další důkaz neexistence globálního oteplování. Podobně, jako to onehdy udělal, když na Horské Kvildě naměřili minus 25.
Letošní zima sice v konečném meteorologickém zúčtování bude „teplotně průměrná“, ale extrémy, jaké jsme zažili a ještě zažijeme, rozhodně nejsou nepodstatné. Ostatně, od pátku může padnout i absolutní rekord starý víc jak 80 let: minus 42,2 stupně, jež naměřili v Litvínovicích u Českých Budějovic 11. února 1929.
Přesto stále platí, co říkala (určitě nejen) moje babička: Neraď, nebyls v Rusku. V tamní vesnici Usť-Ščugor naměřili koncem roku 1978 minus 58 stupňů. A to jsme stále ještě v Evropě. V Ojmjakonu na Dálném východě, vísce o pěti stovkách obyvatel, zaznamenali v roce 1926 dokonce minus 71 stupňů. A vůbec absolutní rekord, pravda, tam už nikdo nežije, drží ruská polární stanice na Antarktidě Vostok: v roce 1983 se tady polární výzkumníci museli pořádně obléct, bylo totiž 89 stupňů.
Na druhou stranu, u libyjského města Azízije už bylo skoro plus 60. Buďme rádi, že jsme tak nějak uprostřed.
