Ale zpět k bourání. Bagry lze sáhnout na kulturní památku „hokejového národa“, nebo také na součást zóny UNESCO. Lze ale rozbourat, lépe řečeno umlčet, také kontrolní orgán voleného zastupitelstva. Z pozice síly se lze zbavit nepohodlných politiků „z ulice“ a to i za pomoci lidí, kteří ve volbách nejen že nedostali ani jeden hlas, ale dokonce ani vůbec nekandidovali.

A jak zpívá Karel Kryl: „… každý však šel a na chytrost měl štempl, náš cíl se skvěl, jsi proti? Tak jsi lempl!…“. A přesně tak to funguje na tom našem malém dvorečku. Jenže nemůžeme si za to tak trochu sami? Nekřičíme s oblibou až tehdy, když je vše ztraceno a rozhodnuto za nás? Není oblíbeným „sportem“ Čechů přehrávání vlastní odpovědnosti a občanských povinností na jiné? A přitom je tak jednoduché se z toho stereotypu vymanit. Stačí se jen koukat kolem sebe a řvát v ten pravý čas na správném místě. Nu a pak si ty poškozené hlasivky připomenout u voleb, dokud ještě nějaké jsou.

jakub.krupka@denik.cz