Kdo není 24 hodin denně on-line, jako by nebyl. Dále musí mít veliký displej, aby se mu dobře zobrazovaly obrázky a videa, aby mohl na mobilu, když se nudí, sledovat filmy a číst knihy. Samozřejmě je nutné, aby se mohl zapojit mobil v autě, coby ukazatel cesty GPS. A také je prý důležitá co nejvíce gigová paměť. Zkrátka ten můj kamarád chce mít u ucha malého robota, který nahradí všechno od stolního počítače, přes filmový archiv, po národní knihovnu.

Já jsem spíše fanoušek tabletů, tedy placatého dotykového počítače, který de facto umí vše, co chytré telefony, jen je větší a nelze na něj volat. Což je mnohdy výhoda.

Ať tak či tak, má většina z nás v kapse či kabelce něco, co nás přímo a stále spojuje s internetovou sítí.

Upřímně, i když jsem toho sama součástí, dost často si vzpomenu na vizi budoucnosti v animovaném seriálu Simpsonovi, kde se chytré telefony a tablety sjednotily a světovou populaci zotročily. Otázka je, jestli už se tak nestalo, nebo alespoň postupně neděje. Když totiž vídám skupinky přátel vysedávat v hospodách a místo, aby si povídaly, tak surfují přes mobily na internetu, a ze všeho nejzákladnější kontakt mezi nimi je, že na sociálních sítích se navzájem označí a dají světu vědět, že jsou někde spolu, trochu mi to tu vizi připomíná.

irena.blahnikova@denik.cz