Nikdy si nikdo na žádný vánoční dárek ode mě nestěžoval. Všechny měly vždy úspěch. Alespoň v to doufám a věřím, že obdarovaní svou spokojenost jen nepředstírali, aby mě nezklamali.

Z toho, že dárky každoročně nakupuji doslova na poslední chvíli jsem nikdy těžkou hlavu neměl. Vím, že s jistotou vždy dobře pořídím v knihkupectvích, krámcích s keramikou i na vánočních trzích, kde vybírám řemeslné a originální zboží.

Nejvíc vždy někoho potěšilo, když jsem někomu dal něco, co jsem sám vyrobil. To jsem praktikoval, když jsem byl malý. Stačilo namalovat obrázek nebo věnovat něco, co jsem během školního roku vyrobil ve výtvarné výchově. Babičky a tetičky se vždy rozplývaly blahem a štědře mě za to odměnily.

Vzpomínám si, jak jsem jednou na vánočních trzích viděl svíčkařství, ve kterém si zákazníci mohli vyrobit vlastní svíčku. Protože jsem si tenkrát uvědomil, že má tehdejší přítelkyně má ráda vonné svíčky, rozhodl jsem se, že jí svíčku vyrobím. Nevadilo, že nebude vonět. Za deset korun jsem si koupil knot a pak jsem déle, než půl hodiny stál u kádě s roztaveným voskem a opakovaně jsem do něj knot namáčel a zase z něj vytahoval, než se dostatečně obalil. Nutno dodat, že u kádě jsem stál jen já a hlouček dětí. Další dospělý u ní nebyl. Ještě teplou svíčku jsem dal do papírového sáčku a strčil ji do batohu. Když jsem ji doma vybalil byla celá pokroucená a pomačkaná, ale díky tomu mi přítelkyně věřila, že jsem ji skutečně vyrobil sám.

Nevím ještě, jaké dárky pořídím na Štědrý den dopoledne letos. Vím ale určitě, že možná přes víkend něco namaluji nebo vyrobím.

Tomáš Bartoš