Díky spolupráci s brněnským nakladatelstvím Littera jsem se před pěti lety dozvěděla o thanatologii, tedy o vědním oboru zabývajícím se umíráním a smrtí. Je to téma, které je jako jedno z posledních ve společnosti stále tabuizované. Filmy jsou sice plné krveprolévání a smrt motivem, který láká pozornost. Obdobně, jako fenomén, působí ve zpravodajství čím více mrtvých, tím větší vzrušení pro zprávu v sobě čtenář nebo divák nalézá. Přesto je pro společnost otevřenost střízlivého pohledu na umírání ještě stále neúnosná. A explicitní násilí v médiích vše naopak podporuje, protože smrt místo toho, aby byla touto cestou demytizovaná, je vhodným artiklem být děsivě fantastickou věcí, lákající pozornost pouze v tomto zobrazení. Přitom smrt je pro každého tak jistá, jako nic jiného na světě.

Jako civilizace umíme psát, mluvit i létat „vzduchem", vypravit člověka do vesmíru i do hlubin vod. Dokážeme někomu vyměnit srdce. Ale připravit ho na to, že let nebo ponor ho zabije, že jeho organismus nemusí cizí orgán přijmout, to stále umíme jen formou výstrahy a upozornění na „to nejhorší". Je to velice těžké. Protože jde o definitivní a poslední okamžiky života. Proto je dodnes a vždy bude slovní spojení „konečné řešení" tak hrůzné. Snad aniž by kdokoli znal jeho děsivý kontext. I kdyby nějaká netaktní nebo neuvědomělá společnost použila sousloví jako komerční slogan třeba k realizaci stavebního projektu, člověka napadá, jak konečný je on sám. Smrt provází strach, bolest a samota.

Jsou ale lidé v hospicích a zvláštní ošetřovatelé a pečovatelé, kteří jsou školeni a vzdělávaní v oblasti thanatologie a snaží se být umírajícímu nápomocní v překonání této těžké, mnohdy dlouhé a nejtěžší chvíle, ačkoli jsou sami bez její zkušenosti. Jediné břitce úsměvné snad v tomto oboru je, že každý školitel je praktický laik. Proto je dobře, že lidé začínají vnímat i velice obtížnou situaci pozůstalých, kteří své blízké ztratili. A v této oblasti je laikem málokdo. Žijeme komunitně a jsme zvyklí na systémovou společnost. Existuje-li člověk, který někomu pomáhá hledat práci, učí ho správně vyslovovat nebo ovládat funkčně triceps, proč tu už dávno není oficiální a společensky na vědomí vzaté poradenství pro člověka, který prožil umírání svého blízkého. Aby mu pomohl překonat složitou životní chvíli.

Líbí se vám články autorky? Přečtěte si i další sloupky Kateřiny Chvátalové!