Lidé, kteří vědomě poškozují kandidáty, jsou pro mnoho Pražanů hrdiny. Vyjadřují svůj svobodný názor, ale podle mě na špatném místě. Kolik z nich pak přijde 12. a 13. října k senátním volbám? Kolik z nich to „natře" kandidátům, kteří jsou podle nich zkorumpovaní a v Senátu PČR by rozhodně neměli co dělat? A když už se opravdu dostaví, rozhodnou se podle toho, co jim kandidát opravdu nabízí? V minulých volbách do Poslanecké sněmovny PČR mě udivil přístup mé kamarádky, věčné studentky, která si řekla, že po dlouhé době zase půjde k volbám. A že těm stranám ukáže, zač je toho loket. A taky že ukázala. Jak řekla volila srdcem - a zvolila tu stranu, která podle ní měla nejsympatičtějšího lídra. Jaké však bylo její rozčarování, když slyšela, že právě tato strana nejvíc volá po zavedení školného. „Copak si nečetla volební program?" zeptala jsem se jí nevěřícně.
„Mám snad čas číst ty jejich bláboly?"
Věřím, že všichni Pražané na ty „bláboly" nerezignují. A přesně za týden se do volebních místností vydají.
Líbí se vám články autorky? Přečtěte si i další sloupky Veroniky Cézové!
