Jen některé z pastí na hendikepované občany, zejména na ty, kteří jsou odkázání na invalidní vozík. Už mnoho se v této oblasti udělalo, ale mnohé ještě zůstává. Vysvětlení je jednoduché: za minulého režimu nejen, že se na tyto lidi příliš nehledělo, ale hlavně neexistovala příslušná legislativa, jež by stavbaře či konstruktéry nutila k přizpůsobování svých produktů tak, aby je mohli využívat i vozíčkáři.

Když zůstaneme jen u dopravy, pak příkladem za vše je lanovka na Petřín. V době jejího vzniku (1891) se opravdu na tělesně postižené moc nemyslelo. A na lanovku se hledělo spíše jako na prostředek pro cesty za zábavou, za pěknou vyhlídkou, nebo dokonce za milostnou procházkou na rozkvetlý Petřín. Nicméně lanovka jezdí na Petřín již přes 120 let a ve vztahu k vozíčkářům se u ní nic nezměnilo. Zato poslání lanovky ano: na Petřín se dnes jezdí i na hvězdárnu, do vysokoškolských kolejí, za sportem (i pro hendikepované) a částečně i za bydlením. Nestálo by za zamyšlení zpřístupnit lanovku pro vozíčkáře? Byla by to jen jedna z položek jmenovaných na začátku tohoto sloupku.

jan.horak@denik.cz