Zima 2005 a druhé pobytí v novinách: okurky do redakce přinesl jen kdosi z tržnice. Tuším, ze Španělska. Od té doby, kdykoli jsem se vrátil domů nebo nahlédl do internetových diskusí, viděl jsem zas a znovu povídačky o okurkové sezóně. A přitom si jenom říkal: „To jsem zvědav, až tuhle okurku zažiju sám."

Léto 2012, sedm let, z nichž šest bylo v novinách, pravda, není to žádný nářez, ale co je s podivem: okurkový zářez jsem pořád nezažil. Rok od roku mám dokonce pocit, že se toho přes léto děje stále víc.

Když už jsem si letos přece jen vyhlédl jednoho potenciálního kandidáta na cosi připomínající okurkový týden, přišlo nečekané odvolání šéfa dopravního podniku Liche. A následně jeho pořádně silná vyjádření, třebas o tom, že za půl roku ve funkci nenalezl jedinou smlouvu, která by pro dopravní podnik byla výhodná. Kritika konkrétních lidí, často spojených s velkou politikou, podpořená trestními oznámeními a je jasné, že nejen na dopravním podniku, ale i magistrátu či radnicích to pořádně šumí. Zrovna v době, kdy se chystají největší změny v pražské dopravě od roku 1989, takže dopravní podnik by teď mnohem radši vysvětloval je, a ne to, co se dělo za bývalého vedení kolem Martina Dvořáka a spol.

Ostatně, skupinka recesistů to hned využila k tomu, že začala po Praze přelepovat informace o změnách v dopravě plakáty: „Výluka tramvajové dopravy: Linku 16 Vám prostě ukradneme!"

Do toho, když si takhle sedíte v redakci v Uhříněvsi, dozvíte se, že tahle nenápadná čtvrť na okraji Prahy přišla o jednu ze svých mála jistot: skoro 30 let starý teplotní rekord. Léto 2012 a proč jezdit na dovolenou do Chorvatska, když v Dobřichovicích na Praze-západ mají 40,4 stupně.

A když si chcete v noci na odreagování pustit oblíbenou tarantinovskou černoromatickou hříčku Pravdivá romance, zjistíte, že její režisér, Tony Scott, neprávem podceňovaný bratr slavnějšího Ridleyho Scotta (tvůrce Vetřelce, Blade Runnera nebo Thelmy a Louise), spáchal sebevraždu.

Takže jediné okurky, kterým se v tomto parném létu daří, jsou zahradní. I zde ale pozor, potřebují občas pokropit. Aspoň tak to vždycky říkal děda.

Líbí se vám články autora? Přečtěte si i další sloupky Ondřeje Leinerta!