Jsou to zvláštní oázy vhodné k rozjímání, které se však zároveň mohou stát i oživlým obrazem živočišného veselí přesně v duchu renesančních a barokních výjevů. Alespoň tak mi některé pražské podniky připadají.

Vždycky se mi zatají dech při návštěvě kaváren, jež dotváří atmosféru naší stověžaté matičky, už jen proto, že jsou pevně spjaty s kulturním a společenským životem zdejších obyvatel. Jejich jméno v sobě nese příchuť historických milníků ať už konkrétních, či pouze heroizovaných.

V úterý jsem se shodou okolností hned po ránu ocitla ve Slávii. Klid, usměvaví číšníci a pouze několik obsazených stolečků. Den sotva začal, a ač na ulici sluníčko pálilo o sto šest, uvnitř kavárny bylo příjemně. Když člověk zavřel oči, mohl si bez obtíží představit, jak vedle sedí pánové, jejichž odkaz se dostal až na stránky učebnic. Určitě se přece také potřebovali schovat před rušnými ulicemi nebo nepodařeným dnem.