Přesto, během pár dní z politické hvězdy politická mrtvola. Jeho nebývale amatérsky provedený pokus o sesazení šéfa strany Bohuslava Sobotky, při němž si se čtveřicí spoluhráčů nedokázal ani „sladit notičky" ohledně utajené schůzky s prezidentem, a následných jedenáct a ještě víc lží v Interview Daniely Drtinové se staly mementem, tak do očí bijícím, že i kdyby Michal Hašek přišel se zdůvodněním sebesofistikovanějším, nálepku lháře, kterému nemůžete věřit nos mezi očima, ze sebe (minimálně v nejbližších letech) prostě nesmyje. Načasování, těsně po volbách, v němž Hašek počítal, že Bohuslav Sobotka, zpravidla označovaný za necharizmatického a nevýrazného, to pod tlakem hlasů dvou třetin předsednictva prostě zabalí, bylo hrou o všechno. A sociální demokracii může sice „katarze", slovo, které si tolik oblíbil stranický místopředseda Milan Chovanec, očistit od kariéristů, ale také oslabit na celé vládní období.

Stranu totiž Haškův manévr na 14 dní vyšachoval z vyjednávání o nové vládě. A Babišovo ANO má tak dost času ladit noty s KDU-ČSL: už se dohodly, že do vlády půjdou buď obě strany, nebo ani jedna. Je to chytrý tah: Andrej Babiš s lidovci tak vytvořili blok 61 poslanců proti 50 sociálně demokratickým. Při jednání o programových shodách a kompromisech je zřejmé, kdo se bude cítit na koni.

Nebýt toho všeho, mohla to být sociální demokracie, která by jako první s lidovci jednala. A velmi pravděpodobně by společnou řeč našla. KDU-ČSL totiž dle zákulisních informací v euforii z návratu do sněmovny nechce „dělat problémy", a přistoupí na cokoli, co bude mít pro ni smysl.

Hašek s kolegy zjevně dychtícími o moc sociální demokracii o značný podíl na moci připravil. A je spíše symbolické, že nejtrapnější okamžik jeho politické kariéry se odehrál v již zmíněném Interview Daniely Drtinové. Která je shodou okolností jednou z hybatelek petice kvůli zásahům do nezávislosti zpravodajství, údajnému nadržování prezidentu Miloši Zemanovi (a v jednom případě mimochodem i Michalu Haškovi až donedávna označovanému za prezidentova spojence).

Dokument, pod který se na rozdíl od jiných, podepsala veřejně, stojí za přečtení a lze s ním polemizovat. Vyjádřit se k němu má Rada České televize. Jinou věcí ale je otázka, proč vůbec byl předčasně zveřejněn. A proč byla následně zveřejněna i interní petice, která prý vznikla jako spontánní akce na záchranu šéfa zpravodajství Zdeňka Šámala. Toho chtěl ředitel České televize Petr Dvořák v reakci na stížnost radě údajně odvolat.

Praní špinavého prádla navenek spíš než jako ušlechtilá hra o nezávislost tak ze všeho nejvíc (alespoň na mě, ale rád se budu mýlit) působí jako jasná hra o moc. O nové nastavení karet po volbách.

A příznačné v této hře o moc je, že zatímco pár pěšáků (v České televizi i ČSSD) si to zřejmě odnese a minimálně pár jich i zaslouženě muži skutečně nejmocnější Miloš Zeman a Petr Dvořák kteří by k oběma věcem jistě také měli co říct, zatím mlčí.