Mnohokrát jsem byla svědkem zvláštní lidské krutosti. A šlo o nespravedlnosti a hrubosti různého charakteru. Útoky nemusejí být jen slovní, ale také psychické. Násilí může být velmi kradmé a soustavné, o to potom tíživější. Jednou je to pomsta za rozmary, neduhy, rozmrzelosti a nevrlost stáří, jindy vypočítavost a zneužívání celistvé křehkosti seniorů. Dříve byla povinnost mladších generací postarat se o své rodiče a prarodiče společensky zažitou samozřejmostí. Podle mého osobního názoru k současnému problematickému vztahu mezi dětmi, mladou a především i střední generací a skupinou seniorů přispívá také zrychlené tempo doby, tím i netrpělivost s jiným tempem stáří, pro pracující a plné síly zdržující. Zatímco nad pomalými nemotornými krůčky dítěte se lidé rozplývají, staršího člověka, který se s podobnou neobratnou pomalostí pokouší třeba vypravit z tramvaje, by mnozí nejraději ze schodů skopli.
Kampaň proti násilí, kterou organizuje Život 90, vítám jako velmi přínosnou věc. A až lidé, kteří uvidí jejich reklamní propagaci, budou láteřit nad tím, že sdružení mělo místo billboardů investovat raději přímo do seniorů a institucí, ať se zamyslí raději nad plýtváním, které je viditelné všude okolo nás a nad tím, proč je oslovují a ovlivňují tak snadno spíše konzumentsky zaměřená PR. Bohužel přišel čas, kdy i ohleduplnost ke starému člověku musí mít svoji reklamní plochu.
Líbí se vám články autorky? Přečtěte si i další sloupky Kateřiny Chvátalové!
