S převratem padly průvody. Pro mnohé jistě úleva. Ale dost dobře si vybavuji, jak mi jako sedmiletému harantovi bylo líto, když jsem s babičkou vyběhl „do města" (v maloměstské hantýrce rozumějte z ulice u náměstí na náměstí) a namísto kysele se tvářící tety v průvodu s vlajkou potkal zavřené obchody a vlajku na radnici. Nůda!, jak říká Homer Simpson.
Po letech a přestěhování do velkoměsta mě to zase začalo bavit. Dopoledne politické mítinky, odpoledne demonstrace a romantika na Petříně. První máj začal být barevnější než v černo-bílých Televizních novinách. Ale jedno mi pořád chybělo… Teď už možná nebude. Kdybych býval byl menší a měl babičku v Praze, docela rád bych s ní šel do Kroužků. A věřím, že i tetu by to bavilo víc než nosit vlajku. I kdyby to byla vlajka USA.
