Zatímco v minulosti ODS zpívala Lucie Bílá, ČSSD Kateřina Brožová s Michalem Davidem a Karlovi skoro úplně každý, v letošní kampani, částečně i proto, že přišla tak rychle na nepraktickou podzimní sezónu, si musí politici zahrát obvykle sami. Někdy se toho ujmou docela se ctí, třeba rappující Ondřej Liška, jehož „zelenej hlas" zahrnul až nebývalou chválou deník Blesk. Někdy minimálně rozčeří vodu, třeba Tomáš Úlehla, muž, který v létě potopil stojedničku Miroslavy Němcové a teď naštval Zdeňka Svěráka, když si vypůjčil slova z jeho scénáře Marečku, podejte mi pero Metelesku blesku, aby stvořil country šlágr Metelesku blesku, který v televizní verzi oživuje i cameo výstup Václava Klause.

Někdy odvedou svůj umělecký „standard", jako Eva a Vašek v orientálně laděné desetivteřinové zdravici hnutí Úsvit. A někdy překvapivě selžou i matadoři, třeba Martin Stropnický, jenž do své filmografie k posledním kouskům Kameňák 4 a Babovřesky 2 přidal i předvolební spot hnutí ANO a třebaže po boku Andreje Babiše stylově asi mají připomínat něco mezi Rain Manem a Dobrým Willem Huntingem, patetickou deklamaci lepší budoucnosti našich dětí evokující agitky typu Zítra se bude tančit všude sepsul i server politickýmarketing.cz, podle něhož oba „očividně přehrávají a nedokáží pořádně vyburcovat".

Poměrně dost osobností, pravda, vystupuje ve virálním videu ODS, ale namísto hraní tu prostě jen říká, že modrá je dobrá. Což je asi fakt dobře, protože pokus s veršováním „obyčejných lidí" na ulicích už občanským demokratům vyšel méně, tady by nějaký umělec bodnul.

Ale nic velkého, jako v případě Jiřího Paroubka, který na mítink dokázal přitáhnout i své odpůrce, když slíbil britské glam-rockové legendy Slade, se nekoná.

Až teď na Staromáku. Výzva, převážně asi lidem mojí generace pod 30 (i když už to mám za pár…), aby šla k volbám, tentokrát neříká koho volit, spíš koho nevolit. Varuje před návratem komunistů k moci.

Vnímám to jako na jednu stranu sympatický, na druhou ale docela rozporuplný postoj. Protože minimálně bývalí komunisté jsou v téměř každé straně a kde lze brát jistotu, že po volbách nenavážou určitou formu spolupráce s těmi, co z lepšího úhlu pohledu nepřevlekli triko a z horšího pořád jsou docela lhostejní ke zvěrstvům z 50. let? Svého času ostatně s komunisty spolupráci vyjednával i Miroslav Kalousek, dnes za knížecí dýmkou halící se hlavní strážce konzervativních hodnot u nás.

Nebylo to překvapivé, protože Miroslav Kalousek vždy byl spíše pragmatik než konzervativec. Což je zase jádro sváru pro jedny je zlým mužem, co jde s každým, pro druhé příkladný politik, protože politika odjakživa byla uměním dohody.

Takže je to celé pořádně zašmodrchané, na rozdíl nehodlám psát ani koho nevolit, protože soudím, každý si svůj názor nejlépe udělá sám, ale v jednom s nimi souhlasím: je lepší mít názor nějaký než žádný. A tedy, k těm volbám jít. Ať už vám k tomu hraje Lucie, Slade, David Bowie, Antonín Dvořák, Coldplay, Joy Division, Věrovanka, Floex, slavnostní pochod Václava Dobiáše nebo Led Zeppelin.