Změnila se i kina, sednout si v nich do hlediště je příjemné pohodlí. Vybavení starých kin bylo mnohdy testem výdrže sedacích svalů. Proto se hlediště ke konci filmu tak trochu vlnilo.

To jen pro srovnání. A taky pro upozornění, že fandím pokroku a nejsem lakomec. I když mi na tehdejší dva lístky stačila desetikoruna. Ani tehdy to nebyly velké peníze. Buď si chlap koupil krabičku cigaret nebo sympatie ženy v kině. Jasně že je to nadsázka, ale právě ceny od návštěvy kulturních stánků někdy odrazují.

Neříkám samosebou nic nového, přesto to stále platí, současné ceny taky. Jak mi řekli moji známí, nedej bože když má rodina dvě děti a v kině dávají nějaký filmový hit s s dětskými módními hrdiny. Ratolestem se příliš vzdorovat nedá a návštěva kina s jedním nebo oběma rodiči už opravdu něco stojí.

Srovnání toho, že za těch sedm stovek v multiplexu by mělo jedno z dítek i třeba nové boty nebo kvartální poplatek za školní jídelnu, není od věci. Takže si vyberme buď udělat dětem radost nebo zvolit jinou alternativu, jak účelněji peníze využít. Jasně že uděláme dětem radost. Z kina nechť my dospěláci potom odejděme s náladou pod psa.

Musíme vzít na vědomí, že žijeme v Praze, kde je draze a někdy i blaze, jak si stále myslím. A když jdu do kina v malém městě na film, o kterém si už půl roku vypráví půlka Prahy, žasnu, jak je kino v tom městečku nabité. Protože jsou lístky za levno. Protože to není našlechtěný pražský multiplex. Ani ekonomické problémy to kino neřeší.

Dvacet let stará lehce polstrovaná dřevěná sedadla nikdo nevnímá jako prehistorický přežitek. Lidi jsou tam zvyklí. Na kino tam má snad každý. S dětmi i bez nich. Protože lístek je o polovinu levnější než v Praze. Musíme rejžovat, řekl mi kdysi jeden pražský manažer jistého kina. A to je asi ten problém.

Čtěte také: Chodit v zimě za kulturou? Ani moc ne, říkají Pražáci