Zjevné ale je, že jakkoli vám skoro každý politik řekne, že „referendum je fajn" a „jen ať rozhodnou lidé", nejlépe samozřejmě skoro úplně o všem, Švýcarsko je v(d)ěčným vzorem, bojí se tohoto institutu jako Dorota Máchalová, když pro ni dorazil čert s hodností vraníka.

Názorně to dokumentují dvě poslední občanské aktivity na Praze 1 a 10. V prvním případě sice iniciativa Praha 1 bez hazardu sesbírala dost podpisů pro vypsání referenda, starosta Oldřich Lomecký ale posunul termín zastupitelstva tak, že referendum už nelze do komunálních voleb řádně vypsat. Důvod? Technické problémy v prostorách Žofína, kde se schůze konají. Nikde jinde prý schůze být nemůže, třebaže první městská část vlastní ještě Malostranskou besedu a jiné sály.

Na Praze 10 zase starosta Bohumil Zoufalík sice o kauze jsme podrobně informovali v pátečním vydání Pražského deníku svolal zastupitele z letních dovolených s jediným důvodem: aby hlasovali o konání referenda ke stavbě nové radnice.

Ale vzhledem k tomu, že se vše šije na poslední chvíli, zástupci radnice pro termín referenda prosazují ne zrovna atraktivní čas druhého kola senátních voleb, a i mezi zástupci koalice, kteří pro návrh pana Zoufalíka hlasovali, z kuloárů zaznívá, že „pan starosta si mohl dát s přípravou a informováním svých koaličních partnerů trochu víc práce", napadá vás zase jedno: Referendum je dobrá věc. Ale ještě lepší je rozhodnout po svém. A když si k tomu udržíte tvář, že referendum je součástí vaší politické image, pak je to úplně nejlepší.