Takové „protistátní spiklenecké centrum" bylo jen den po předčasných volbách do Poslanecké sněmovny odhaleno také mezi sociálními demokraty. Snad jen s tím rozdílem, že nyní nebylo od základu vymyšleno a zkonstruováno žádnými sovětskými poradci. Skutečně existovalo, zřejmě už dlouho před volbami a existuje stále. Děje před i po jeho odhalení ale až nápadně připomíná děje v době výše zmíněné. Nejprve ujišťování o jednotě strany, síle a budoucím drtivém vítězství. Za lháře byl označen každý, kdo by si o tom dovolil pochybovat. Poté doslova revoluční proklamace o tom, že „jenom my jsme schopni vrátit státu sílu a prosadit, aby dobře fungoval." Jenže na budovatelská hesla tentokrát slyšelo jen asi dvacet procent zúčastněných voličů.

A tak se zdálo být logické deklarovat na veřejnosti nutnost najít viníka. Vnitřního viníka.

Nyní se ale čím dál jasněji ukazuje, že vnitřní viník byl nalezen už dávno před tím, než byla vyhlášena „nevýhra" sociální demokracie v předčasných volbách. A definitivní řešení bylo, podle těch, kteří se postupně, tentokrát naštěstí bez mučení doznávají, dohodnuto na zámku v Lánech, záhy po volbách. Pak ale přichází vystřízlivění. Ti, kdo podle předem připraveného scénáře (doufejme, že bez spolupráce se sovětskými poradci) ukázali prstem na vnitřního viníka, jsou nyní sami označováni za viníky a lháře. A není s podivem, že právě ona údajná závěrečná schůzka v Lánech se ukázala být faktorem, který svléká do naha její účastníky a odkrývá, kolik falešných slov a činů nám „vítězové" voleb za tak rekordně krátkou dobu předvedli.

Nyní se konečně můžeme s Ferdinandem Peroutkou otázat: je skutečně smrtelným hříchem, když ještě dnes se někdo drží linie ze včerejška? Je skutečně nutnou politickou praxí hlásat dnes jen pravdu dnešní a zítra tu zítřejší, i kdyby měla být opakem pravdy včerejší? Kdo lže a kdo mluví pravdu? Pokud je skutečně pravda, že se schůzka v Lánech odehrála a byl na ni definitivně odsouhlasen dřívější plán ukázat prstem na vnitřního viníka, pak nezbývá, než o jejích účastnících prohlásit jaká to sbírka špatných charakterů… Nu, a jestliže se ta schůzka odehrála a přesto o ní většina zúčastněných lhala, pak opět o všech zainteresovaných nezbývá, než prohlásit jaká to sbírka špatných charakterů…

Je naše štěstí, že na rozdíl od šílených padesátých let, které byl nucen komentovat Ferdinand Peroutka, my nyní nemusíme jen trpně přihlížet a otevírá se před námi další možnost volby…