Zase se ale jednou ukázalo, jak málo stačí… A ve fotbale to platí tuplem. Gól na 2:1 padl totiž po teči, stačilo, aby jeden hráč Liberce nasměroval nohu trochu jinak… A Slavia je dál poslední.

Fotbal je sice dnes továrnou, ve které se točí miliardy (pravda, v tom českém spíš miliony), ale faktor náhody, který v něm rozhoduje, má mnohdy skutečně význam až existenční. Slavia to dobře poznala třeba v létě 2009, tehdy namlsaný klub už se viděl v předkole nejprestižnější Ligy mistrů, stačilo, aby doma porazil průměrný moldavský Šerif Tiraspol. Jak to ale skončilo, všichni slávisté vědí: Moldavci krátce před koncem srovnali na 1:1 a Slavia místo kasírování 300 milionů, s kterými už skoro počítala, od té doby dře na každou korunu.

V dějinách Slavie i Sparty je několik momentů, kdy postup do zlatého telete jménem Liga mistrů visel skutečně na vlásku. Ale co se fotbalových náhod v tomto tisíciletí týče, asi žádná naše domácí se nevyrovná té, kterou zažili naši jižní sousedé, Rakušané, v roce 2001. Tehdy ambiciózní klub Tirol Innsbruck měl za sebou druhé vítězství v řadě v rakouské lize a v předkole Ligy mistrů stál proti hratelnému Lokomotivu Moskva. Klub v odvetném zápasu doma vedl 1:0. Protože venku prohrál 1:3, potřeboval vstřelit ještě jeden gól. Stačil by mu, protože v pohárové matematice znamená domácí vítězství 2:0 víc než prohra venku 1:3. A Rakušané na ten gól měli. Celý zápas soupeře tlačili. Na konci se dostali do jedné z mnoha vyložených šancí: ale tváří v tvář prázdné brance jejich hráč trefil jen tyčku. Zatracená tyčka! Schoval si tehdy hlavu do dlaní, v pozápasovém studiu o jeho párcentimetrovém ukopnutí debatovali půl hodiny (tehdy si to ještě nemohli nakreslit, protože neměli k dispozici elektronickou tužku), ale skutečně zle teprve být mělo. Klub totiž rok poté kvůli dluhům zbankrotoval a zanikl.

Všichni pamětníci, kterých se na to v Tyrolsku zeptáte, vám řeknou, že dát tehdy ten hráč místo tyčky branku, klub postoupil do Ligy mistrů a místo krachu slavil další léta na špici.

A nebo to tak mělo být a stalo by se to později stejnak, protože ryba prostě smrděla…? To vám žádný fanoušek neřekne. Náhody ale ve fotbale (i v životě) hrají zatraceně velkou roli a mezi prvním a posledním je často rozdíl tak malý, že je dobré umět se radovat z každého malého vítězství. Snáz pak člověk stráví i ta velká.