Pak mi punčochu předal a vzápětí byla punčocha prázdná. Tuto mnohdy veselou chvilku si nenechal ujít ani můj starší bratr už měl rozum, společenský přehled a vůbec do všeho moc kecal. Vědom si toho, že mikulášská parta bude opět ve stejném složení jako roky předtím, začal rýpat do čerta, že do pekel by si měl vzít toho souseda, který rozhoduje o životě druhých. Předseda uličního výboru to byl a za totáče pěkná potvora.

Čert mlčky naslouchal bratrovu klení, že soudruzi jsou verbež a on kvůli nějakému papalášovi, kterého nepozdravil na chodbě školy, málem ani nedostudoval. Podle mého bráška kecal jistě prohodil i nějakou tu poznámku o diktatuře proletariátu. Starší sourozenec v návalu plamenné řeči nevnímal těch pár významných pohledů otce, aby přestal kušnit. Čerta totiž suploval rovněž zapálený soudruh. Záhy začal omdlévat jak Mikuláš, tak anděl. Pak můj otec, když byl bráška na koberečku. Do Jugošky k moři se zase nepodíval.