Protože například v metru vedly rozpravu jakési dvě seniorky. Že prý na podzim zase umře starých lidí! A těch volných bytů, co zase bude! Seniorky jedna druhé popisovala, v jakém že kvartýru na stará kolena bydlí. Komu asi po odchodu na věčnost připadne ten její třípokoják na Vinohradech? Dvojnásobná bezdětná vdova! Děs na to jen pomyslet, až se jejího stometrového bytu zmocní nějaký zlý „ouřada". Radši abych ani neumírala, uchechtla se ta paní, zatímco ta druhá jen vážně pokyvovala hlavou. Že prý má dotyčná v podstatě krásné starosti, protože ona má na Chodově garsonku a na těch třicet metrů si brousí zuby hned dva vnuci!
A dodala, že u těch rodinných hádanic nechce po smrti radši ani být! Kluci že jsou prý stejně asi feťáci a nediví se zeťák je ochlasta a dcera? Čertví, s kým ty dva povedence vlastně má. Rozprava končila vzájemnou pochvalou dámy prý stále vypadají dobře. Ani chuť k jídlu jim nekazí dvě lopaty medikamentů, co do sebe každodenně házejí. Výčet nemocí netřeba, to bychom dojely až na konečnou, loučily se dojemně. A že prý když dožijí konec roku, tak bude zase o něco lépe. Zamyslel jsem se počítat život na kvartály, to už fakt není dobrá vyhlídka. Pro někoho, kdo na to čeká, však asi ano. Léto budiž pochváleno, podzim radši aby ani nebyl.
petr.strompf@denik.cz