Myslím, že takto se tento den „slavil“ snad někde v kancelářích, možná i na jiných pracovištích, ale těžko někde v továrně, na pásu, nebo třeba ve zdravotnictví. A pokud se nějaké oslavy odehrály po pracovní době, byť v režii ROH (tedy odborů), nikdo proti tomu nemohl nic mít. A že by někoho k oslavám nutili věř, kdo můžeš. A ti pionýři možná v padesátých letech, ale v letech osmdesátých rozhodně ne.

Ale nechme stranou ideologii. Dnes jde o živý význam MDŽ, o to, že věci, za něž stávkovaly ženy v USA v roce 1908 zkrácení pracovní doby, vyšší platy, volební právo a ukončení zaměstnávání dětí jsou dnes aktuální ještě v mnoha zemích světa, snad kromě toho volebního práva. U nás jsou aktuální jiné věci, třeba adekvátní zastoupení žen v různých orgánech a institucích. Adekvátní, tedy vycházející z přirozených potřeb a ne nadiktovaných Evropskou unií, neb někým jiným.

Pro mě osobně je ale MDŽ příležitostí k poděkování ženám za to, že život s nimi je snazší, lepší a také krásnější. A to samo snad stojí za to vyjádření trochy té úcty a také proč ne radosti, že můžeme svůj život sdílet s nimi. Poděkování květinou nikdy žádnou ženu neurazí a to, co k tomu přidáme, to už je věcí každého z nás.

jan.horak@denik.cz