Doby, kdy se na křtech Paroubkových knížek s předsedou všichni přátelsky objímali (protože, dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo se kamarádí s premiérem?), pily se sudy nejvybranějšího francouzského vína a občas se to i trochu (víc) kočkovalo, jsou dávno pryč.

Teprve teď Paroubek poznává, kdo to s ním „myslel upřímně“.

Takže, krátká inventura. Vedle manželky a věrného souputníka Jiřího Krampola dorazili: senátor Vladimír Dryml, poslanec a Paroubkův sněmovní spolužák z lavice (ale pro nás pozemšťany pořád hlavně hokejista) Jiří Šlégr, člen ústecké organizace ČSSD Petr Benda. Další spolustraníci? Nepřítomni.

Nejsem naivní. Nečekám, že nejvyšší členové sociální demokracie zaplaví v pondělí odpoledne knihkupectví na Václavském náměstí, aby se přišli poplácat po zádech s bývalým šéfem.

Ale vzpomněl jsem si při této příležitosti na jednu politickou analýzu, jejíž podstatou bylo asi tolik: Víte, jaký je rozdíl mezi Jiřím Paroubkem a Milošem Zemanem? Zatímco Zeman na svou stranu táhne lidi díky osobnímu charismatu, Paroubkovo charisma je čistě dáno jen tím, že má moc. Takže zatímco Zemanovi založil jeho politický fan club partaj Zemanovci, Paroubkovců se asi nedočkáme.

Nejnovější události tomu dávají jen zapravdu. V sociální demokracii se od Paroubka jeho nejbližší odvrátili s rychlostí, za jakou by se nemusela stydět pracovnice veřejného domu.

Členové České strany národně sociální 2005 (tak zní, prosím, její celý název), kteří se původně tvářili, že by s Paroubkem do politického chomoutu šli, si to nakonec rozmysleli. Nebo si to rozmyslel Paroubek, každý tvrdí něco jiného. Ale to máte nakonec jedno. Zřejmě je totiž jedno. Pokud bude chtít Paroubek nějaké straně opět šéfovat, nezbude mu, než si ji založit sám.

Otázkou však je, zda má vůbec o Paroubkovu stranu zájem někdo víc než jen sám Paroubek. Zda se při tom bývalý ministerský předseda nebude cítit jako jiný bývalý ministerský předseda… Tedy jako kůl v plotě.

Ale protože jsem člověk přející jen dobré, Jiřímu Paroubkovi vzkazuji: Pevné nervy a hlavně: plnou parou vpřed!

ondrej.leinert@denik.cz