Na parkovišti před obchodem mě čekal teatrální kousek. Asi šedesátiletý pán vjel s vozíkem přetékajícím jídlem ke svému vozidlu, kde začal nakládat tašky na zadní sedadlo. Na tom by nebylo nic neobvyklého (a ani bych se kvůli tomu s mým kručícím břichem nezastavila). Zajímavé však bylo, že mě v tu chvíli napadlo, proč si s vozíkem nepopojede ke kufru svého vozidla, aby neblokoval celé jedno místo na už tak nacpaném parkovišti.

Tu samou myšlenku měl zřejmě i právě přijíždějící řidič, který na dotyčného muže zatroubil. Zjevně očekával klasickou reakci muž posune vozík tak, aby neblokoval parkovací stání. Ale chyba lávky! Tento se začal se rozčilovat a křičet na celé kolo: „Pane, mě z vás klepne pepka! Proč tu na mě jako blbec tak troubíte?!? Vždyť si jen rovnám zboží do auta! Vy jste mě tak vylekal! Vždyť jsem se vám tady mohl složit, no co byste tu pak se mnou dělal, no?" dožadoval se muž odpovědi. Řidič si jen unaveně zaklepal na čelo a jel zkoušet své štěstí jinam.

Upřímně by mě zajímalo, co by s dotyčným nervózním pánem udělala jízda, kterou jsem před pár dny absolvovala v Turecku. Náš řidič vjel do protisměru. (Upřímně, ani se mu nedivím, že nevěděl, kam jet, neboť celá turecká infrastruktura je tak trošku na hlavu). Ujel jen pár metrů, než si tuto svou fatální chybu uvědomil. A v tu ránu proti nám jel kamion!

Všichni jsme vytřeštili oči (a někteří si je i zakryli, neboť čekali nejhorší). Řidič kamionu však zůstal zjevně v pohodě. Netroubil, neťukal si na čelo, neukazoval na našeho řidiče sprostá gesta (která by se v této situaci i dala očekávat), ladně nás objel a pokračoval ve své spanilé jízdě. Vsadím se s dotyčným pánem z parkoviště, že takovouto situaci by možná jen stěží rozdýchal. A přitom byla bez klaksonů…

veronika.cezova@denik.cz