Kamarádka zase každý rok nehledě na to, jestli má svátek, narozeniny, nebo je čas vánoční dostává od svého tatínka žvýkačky. Zelené mátové. Aby prý měla dobrý chrup. Co na tom, že tátovi pokaždé kamarádka říká, že příště by jí mohl koupit alespoň ty modré, peprmintové. „Tati, jsou dokonce stejně drahé," zdůrazňuje rok co rok. Marně. Mám od ní zprávy, že i letos dostala žvýkačky. Zelené.

Slevové šílenství k dokonalosti dovádí v Americe. Vždy, když kroutím hlavou nad menšími tlačenicemi o košíky u nás v obchodě, vždy, když kroutím hlavou nad většími tlačenicemi o poslední kusy nepoživatelného jogurtu za tři padesát, vzpomenu si na záběry ze svatebních obchodů za velkou louží. Tam dostává slovo sleva teprve pořádný rozměr.

Je několik hodin do otevření svatebního salonu, ale budoucí nevěsty už číhají. A jakmile vypukne ten správný čas, zběsilé a uječené dívky rozráží dveře a sápou se po šatech hlava nehlava. Mnohdy i doslovně. Jedny šaty nestačí a na velikosti je také mnohdy zbytečné se dívat. Hlavně že jsou ve slevě!

Ať žijí zlaté české slevy a čeští škudlínci!