A sílí to každý den. To, že někteří kandidáti mají za sebou silnou podnikatelskou lobby, takže si můžou dovolit kampaň v mnohem větším stylu než jiní, a i ti „dobrovolníci" se jim získávají jaksi snadněji, je jedna věc. Nakonec, v tržním prostředí se každý snažíme prodat. Fakt, že to některý kandidát dokáže za mnoho milionů korun, je jeho šikovnost.

Ale irituje mě, když už se do ovlivňování voleb začnou pouštět i kolegové v médiích. Páteční debata na televizi Prima mezi „dvěma největšími favority" přímé volby Milošem Zemanem a Janem Fischerem měla do těch, co v České televizi dělá Václav Moravec, hodně daleko.

To, že kolega Jan Punčochář v roli moderátora je charizmatický a ostrý jako rok používaná žiletka, budiž. Někomu vyhovuje víc nekompromisní osobnost typu Jana Krause nebo Larryho Kinga, někomu hostitel, který se ptá, ale je mu veskrze jedno, co jeho hosté odpovídají. To, že bílá kožená křesla připomínaly spíše než politickou debatu show Roberta Rosenberga a publikum více zaujaly vtipné červené ponožky nežli nevtipné černé a krátké, skvrna na image jinak až příliš zdatně gestikulujícího Fischera, jenž byl mediálním tréninkem poznat na sto honů, taky budiž.

Ale to, že se přímá volba touto debatou de facto smrskla na dva kandidáty, je přesně to, co tento výdobytek naší demokracie ničí. Hned po primácké debatě sázkové kanceláře upravily kurzy: náskok Zemana a Fischera před ostatními kandidáty vzrostl. A agentura ppm factum research přispěchala v pondělí s průzkumem, který to potvrdil.

A potvrdil také všechna myslitelná klišé: třeba tím, že na poslední tři místa zařadil všechny ženy.

Pokud jste ale náhodou propadli pocitu, že volba kohokoli jiného než někoho z dvojice Zeman Fischer, nemá smysl, nenechte se zmást. Navzdory tomu, co uměle kulminovalo v posledních dnech, kandidátů je devět a téměř všichni posbírali svoje podpisy u veřejnosti vcelku bez problémů. Často navíc bez jakéhokoli vstupního finančního zázemí a rychleji než ti, kteří jsou teď tlačeni.

Věřím, že zbylé televizní debaty pomůžou nerozhodným voličům udělat si obrázek o VŠECH regulérních a rovnocenných kandidátech na prezidenta. Jak říkal současný prezident Václav Klaus počátkem 90. let: Všichni jsme na stejné startovací pozici.

Nesouhlasil jsem s tou větou už jako puberťák a přijde mi ještě spornější dnes. I v přímé volbě se ukazuje orwellovské, že „všechna zvířátka jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější." Přesto, nenechme si tuto přímou volbu nikým vzít a rozhodujme se jen podle svého svědomí.