Třetinu, z jejichž životopisů ani při nejlepší vůli nechápete, proč se ucházejí o práci právě v novinách, a pro jistotu ke svému psaní nepřiloží ani nic, co by připomínalo motivační dopis, s kolegy vyřadíte. Ale dál je to pořádný rébus.

A obzvláště zajímavá zkušenost, pokud jste podobný proces v minulosti absolvovali z opačné strany. Našli jste pozici, která je pro vás jako dělaná alespoň jste o tom sami přesvědčeni a teď přemýšlíte, proč tohle vaše přesvědčení nesdílí potenciální zaměstnavatel.

A vůbec nejvíc vám zvedne náladu, když vám ani nepošle automatickou odpověď. A tento zážitek se opakuje. A do toho čtete v zábavních příručkách typu Jak u pohovoru všem vypálit zrak přesdržkové povídání personalistů ostřílenějších než John Rambo o tom, že průměrnému životopisu věnují pět vteřin a průměrnému motivačnímu dopisu vteřinu a půl. Že to těmhle rozumbradům stačí k tomu, aby přesně poznali, s kým mají tu čest. A víte jistě, že přesně takto vybírat nechcete.

Ale najednou je před vámi několik desítek lidí a vy si uvědomujete, jak málo stačí k tomu, abyste se spletli. A jak velkou roli v tom všem hraje náhoda. Jak velkou roli vůbec hraje ve všem, co děláme, náhoda…

Náhoda je, že náš redakční fotograf Martin Divíšek fotí závody motorek a náhodou se mu do záběru závodníka připlete na cestu srnka. A tato fotka pak získá (stalo se tak včera) cenu na Czech Press Photo.

Ještě větší náhoda je, když vám ujede autobus a v tom druhém pak potkáte dívku, s kterou trávíte další léta svého života.

Ale je to vlastně náhoda, nebo osud? Ať tak či onak, osud i náhoda (či cokoli jiného, co ovlivňuje naše bytí) často přejí připraveným. Kdyby seděl Martin doma, nevyfotí nic, stejně jako se neseznámí ten, kdo nikam nejde. Z čehož vyplývá jednoduché, ale pro někoho stále exotické poznání, že uchazeč, který skutečně chce pracovat v novinách, se do nich dostane spíše než ten, který jen čeká.

Najít toho pravého, nebo tu pravou, je často pořádně zapeklité. Ale když se to podaří, máme radost všichni.

A mimochodem, Martine, gratulujeme!

ondrej.leinert@denik.cz