Kartony s masivními porcelánovými šálky, které kdysi dominovaly v provozovnách socialistických pohostinství a vaříval se do nich turek. Velká balení sklínek, jež myslím sloužívaly zejména k rozlévání Pražského výběru a dalších značek vín. Pozůstatky polystyrenových dekorací do výloh, v nichž se víc než zboží propagovala revoluční výročí. Vázy z lisovaného skla vyvolávající nevím proč, snad kvůli duchu televizní budovy na Kavčích horách vzpomínky na silvestrovské estrády ze 70. let.

SPECIÁL: Čtěte novinky z pražské zoo!

A tiskopisy promíchané s fotografiemi z rekreací ROH u Baltu, dámy nahoře bez, v časem ještě zvýrazněném barevném podání značky ORWO.

Přijít sem o půl roku dřív, mezi haldami zboží z dob socialismu by málem nešlo projít. Ohromné skladiště minulosti. Na ramínkách v kancelářích prý dokonce ještě viselo oblečení zaměstnanců, kteří museli své pracoviště z minuty na minutu opustit. Skutečné Pompeje reálného socialismu.

Všem byly na očích, a přesto o nich nikdo nevěděl. Skrývaly je zdi Trojského pivovaru. Ten desítky let sloužil jako skladiště obchodního domu Bílá labuť. Roky a roky se v něm hromadilo zboží. Pak se svět změnil, ale v Pivovaru podle všeho plynul čas dál jako by se nic nestalo. Dávno neprodejné zboží zůstalo ve zdejších skladištích, a kdo ví, jestli sem staženo z pultů ještě nepřibývalo. Skladníci dál docházeli do zaměstnání a léta plynula. Až náhle přišla přírodní katastrofa. Povodeň. Zaměstnanci uprchli, aby se už nikdy nevrátili, a v Pivovaru zůstala zakonzervovaná minulost. Až do loňského léta.

Co by asi za takové místo dali jednou badatelé… A co badatelé! Vezmeme-li v úvahu popularitu seriálu Vyprávěj či facebookových profilů typu Vzpomínky na socialismus, přecpané sklady by bývalo šlo otevřít hned. Jako turistickou atrakci: „Pompeje reálného socialismu!"

Avšak dost nadsázky a dost Pompejí. Jsme v Troji a Pivovar je jedním z jejích pokladů. Pivo se v něm přestalo vařit po dvou stech letech provozu, na sklonku 19. století. Poté v něm byla likérka, kterou vystřídala Rolnická družstevní mlékárna a tu pak zasilatelství. Býval společenským centrem Troji a na jeho nádvoří se konávaly i sokolské slavnosti. S přeměnou na sklady Bílé labutě ho část byla zbořena a část nenávratně poškozena; především se však uzavřel svému okolí. Snad znovu ožije a to smysluplněji než jako mrtvý svědek minulosti.

Autor je ředitelem Zoo Praha.