Ať kandiduje, kolik uskupení chce, nakonec v zastupitelstvu velké Prahy sedí zástupci jen několika málo z 22 volebních subjektů. Letos to vyšlo na šest a skoro se chce říci, že je k vzteku věnovat čas, peníze a práci kandidatuře, pokud je skoro jasné, že šestnáct kandidátek bude do nedělního rána sice aktualizovat stránku s volebními výsledky v marné naději, že odněkud přistane dostatek hlasů, ale nakonec stejně padne do zapomnění s výsledkem začínajícím často nulou či jedním procentem.

Jan Čižinský, Praha sobě
Volby v městských částech? Suverénní vítěz v Praze 7 i zemětřesení v Praze 5

Ale smutnit by zástupci neúspěšných stran neměli. Jednak je skvělé, že díky nim měli Pražané na výběr a malé či nové subjekty otevíraly mnohdy neotřelé pohledy na to které téma. Pak je obdivuhodné, že se najdou stovky kandidátů, kteří mají odvahu se sousedům a známým vystavit jako komunální politici.

Když není prostor pro smutek, je u nich ale jistě místo pro zdravé naštvání. Tady bych je poprosil, aby byli naštvaní na sebe. Ať se prosím vztek neúspěšných neobrátí proti voličům, nebylo by to vůbec fér. Raději bych doporučil, bude-li chuť a vůle, pracovat čtyři roky na programu, kandidátech a zkusit příště přesvědčit Pražany.

Jiří Růžička
Senátní volby: jasné vítězství pravice. Jiří Růžička obhájil už v prvním kole

Úsilí to nemusí být marné, vždyť před ne tak dávnou dobou neexistovali Piráti ani Praha sobě, tedy strany někdejších aktivistů nespokojených s děním v metropoli, a říkalo se, že v Praze by volby vyhrála i tenisová raketa Václava Klause.