Jídlo se stalo módním ukazatelem životního stylu. Navíc, jako základní pohon lidského organismu, je ve výhodném postavení, protože bez jídla člověk jednoduše dlouho nevydrží.

„Žena je od toho, aby doma navařila," přitom vyhlášení šéfkuchaři jsou zpravidla opačného pohlaví. Mexická kuchyně je pálivá, čínská zase samá rýže. Česká je tučná, středozemská velmi lehká. „Jídlo vás může zabít!", „Jste to, co jíte!", „Jím, abych byl, jsem, abych jedl…" Marinovaná, gratinovaná, blanšírovaná, restovaná, flambovaná, po sedlácku, rustikální, de luxe, hraběnčina, grilovaná stehna paní domácí, vepřová truhla, pravý francouzský ocas na víně, plíce kubánského námořníka… Kulinářství je nekonečně pestré, zábavné, bizarní, rozkošnické. Vaření mnohdy nudné, stereotypní a otravné. O to, aby se druhé přeměnilo v první, usiluje i druhý ročník festivalu jídla a pití Foodparade, podobně jako i všechny trhy, degustace, gastronomické přehlídky, soutěže a slavnosti.

Pamatuji si, jak jsem se v první třídě sama od sebe přihlásila na základní škole do hodin vaření. Začínali jsme fondánem. Maminka, která mě přišla vyzvednout, snědla všechny bonbony dříve, než jsme opustily areál školy. Měla jsem upřímnou dětskou radost. Topinky s česnekovou pomazánkou, které jsme my malí kuchtíci uměli už v zimě, byly teplým, voňavým základním kamenem přátelství s naší paní sousedkou, kouzelnou babičkou a jejími vzpomínkami na svatební cestu s KEN kartou a úprkem před nacisty do Vídně. Ujedla během naší společné jízdy výtahem půl talíře. Vrcholem celého kurzu byl pak červnový oříškový dort, který přišel na slavnostní závěrečnou hodinu vaření ochutnat můj dědeček. Vzpomíná na to dodnes.

To jsou asociace, které mě napadají, když se dívám na program festivalu jídel, a těším se, že po společné návštěvě sobotní Troje si se Soňou uděláme po zatím posledním avokádovém večeru, s blížícím se podzimem, třeba bramborový, dýňový nebo švestkový.

Líbí se vám články autorky? Přečtěte si i další sloupky Kateřiny Chvátalové!