Jen považte. Jistý můj kamarád kupříkladu rád střídá ženy. Nazývá to hraním. Jak to nazývají ženy, které se v jeho posteli protáčejí jako matrjošky v Karlově ulici, na to se radši neptám. Jeden nebo možná už dva moji příbuzní tak rádi hrají počítačové hry, že museli z důvodu zaneprázdnění v on-line světě opustit školu a jít o level níž. A já, když si začnu hrát, obvykle zjišťuji, že nemám kdy spát.

Jednoduše, tvrzení, že kdo si hraje, nezlobí, je pěkný blábol. A pokud bychom za všech možných her vybrat tu možná nejhorší, nebylo by divem, kdyby se na čelních místech objevily „výherní“ automaty. Vyhrát se v nich dá maximálně deprese, a pokud vám od něčeho uleví, tak od zbytku peněz ve šrajtofli.

Podle ano, vím, zaujatého občanského sdružení Občané proti hazardu má každých 170 lidí v Česku „svůj“ automat. Jen pro srovnání: ve Francii se z jednoho automatu „raduje“ 18 tisíc lidí. Dostat se k automatu ve Francii je tedy zhruba stokrát těžší než u nás. A nemyslím, že by kvůli tomu Francouzi kdy protestovali.

Automaty a herny jsou ukázkové zlo. A jestli se kterýkoli z politiků rozhodne s nimi zatočit, podpořím ho třeba následujícím desaterem:

1. V hernách vyhrává jen majitel.

2. Pokud v některé herně majitel nevyhrává, pak taková herna zkrachuje.

3. Pokud některá herna zkrachuje, obvykle ji nahradí jiná, která bohužel nezkrachuje.

4. Ulice plná heren je obvykle estetickým utrpením svatého Šebestiána.

5. Každá případná výhra v herně je předzvěstí ještě větší prohry.

6. Herny způsobují větší morální bordel než veřejné domy.

7. Herny mají nekonečnou otvírací dobu, protože čekají na lidskou blbost, která je nekonečná.

8. V herně je snadné ztratit životní partnera.

9. Pokud se v herně přece jen seznámíte s nějakým novým partnerem, obvykle je to exekutor.

10. Kdo si hraje, zlobí. A prohraje.

ondrej.leinert@denik.cz