Představuji si, jaký by mě asi tak čekal osud v minulých staletích. Jako příslušnice něžného pohlaví bych rozhodně před mučením a hrůzami chráněná nebyla! Pokud bych snad náhodou podvedla manžela (který by tak jako spousta dalších trávil večery v některém z nevěstinců), byla bych za případných pár chvil lásky odsouzena na pranýř, zmrskána železnými metličkami, posazena na ostrý hřbet dřevěného koně, v lepším případě bych jen musela odklízet exkrementy z ulic, tlačíc vozík se zvonečkem. Ten by pěkně všechny upozornil na můj poklesek.
Řada dívek by si dnes vysloužila za časté střídání partnerů černý čepeček nutno podotknout, že ale celkem slušivý. Válka dávala vojákům právo ženy z dobitého města znásilňovat. Pokud se pak nešťastnice, u které to zanechalo následky v podobě dítěte, pokusila o potrat, nebo snad dítě zabila, hrozilo jí zahrabání do země a následné vražení čtyřiceticentimetrového tlustého dřevěného kůlu do srdce! A pak vyplatilo by se být spíš chytrá nebo krásná? Ani jedno: obojí totiž mohlo být symbolem čarodějnictví. Po drcení prstů palečnicemi, skřipečku a španělské botě bych přiznala skutečně vše. Takže: kde se vzala brutalita u našich předků?
blanka.olisarova@denik.cz
