Dost dobře si pamatuji na přátelské měření sil mezi dvěma moravskými maloměsty, z nichž Kojetín se chlubil, že mu dvojice poslanců vybudovala novou školu či silnici a Konice zase měla díky někdejšímu šéfovi Poslanecké sněmovny Miloslavu Vlčkovi nový sportovní areál.

„Je to správnej chlap, jenom škoda, že je tady tak málo,“ pravil děda, když si s poslancem potykal v hospůdce a druhý den razil pro trávu králíkům po nové silnici.

A což teprve mít poslaneckou kancelář přímo na ráně? S podobným nápadem přišel modrý Boris Šťastný. Praha, pravda, není maloměsto, ale s otevřenými dveřmi u metra Strašnická by servis maloměstského potkávání se na ulici mohl docela slušně fungovat.

Jenže, část Pražanů by radši než poslanecký servis cukrárnu nebo kavárnu. A vlastně se jim ani nelze divit. Spokojeno s politickou situací u nás je podle posledního průzkumu CVVM rekordně málo lidí jen pět procent.

Děda dnes jezdí na trávu pro králíky jinou cestou, kterou už z rozporcovaného medvěda opravit nešlo, a Miloslav Vlček je po předloňské rezignaci zřejmě rád, že se na něho tak nějak zapomnělo.

A samotného mě napadá, že vlastně nevím, jestli bych chtěl mít před domem spíš cukrárnu, literární kavárnu nebo poslaneckou kancelář. A co vy?

ondrej.leinert@denik.cz