Uběhly další dva roky a exprimátor stále nedostal možnost zhodnotit, zda sázku z roku 2007, kterou uzavřel s iniciativou Auto*Mat o to, že tunel Blanka nebude ani o korunu předražen, prohrál, či vyhrál.
Pražané ho mezi tím posílali „čistit kanály, sázet stromy, nebo brázdit pražské ulice na kole." „K sázce se postavím jako chlap," ujistil Bém opakovaně. A možná, že ještě mnohokrát ujistí. Tunel Blanka totiž jen tak hotov nebude. Bylo by totiž naivní se domnívat, že bezprecedentní arbitráž mezi hlavním městem a Metrostavem se odbude během několika týdnů, protistrany se pak obejmou kolem ramen a půjdou opět svorně budovat rozdělané dílo.
Připomeňme, že takové „miliardové" arbitráže obvykle trvají i několik let. Za těch několik let do tunelu Blanka natečou další miliardy. Nemluvě o tom, že pokud Metrostav arbitráž prohraje, situace s dostavbou se paradoxně o to více zkomplikuje. Praha bude zákonem nucena vybrat nového zhotovitele, což může dokončení stavby opět výrazně prodloužit a o další miliardy prodražit.
Otázkou je, zda tyto miliardy půjdou na vrub exprimátorovi, který vnímá osobní odpovědnost za Blanku pouze do roku 2010. Je to vlastně tak trochu i arbitráž o Bémových padesát hodin veřejně prospěšných prací. Rozhodčí soud totiž určí, zda smlouva mezi Prahou a Metrostavem, uzavřená právě za Pavla Béma, je, či není platná. Na základě tohoto výroku pak bude jasnější, zda bylo alespoň částečně možno předražení Blanky předejít, či nikoliv.
Čtěte také: Ne jen arbitráž. Tunel Blanka brzdí řada dalších problémů
