Ten po týdnech v ústraní svého hanspaulského Institutu Václava Klause opět kuje politické železo. Nedávným vyjádřením, že „situace se zdá beznadějná" a „pokud by byla nějaká šance do toho promluvit, tak by to možná stálo za to," ukrajuje část už tak notně rozkrájené ODS.

Ne snad, že by odchod klausovců ODS personálně dodělal. Ostatně, řada těch, co s Klausem kdysi ideově usínala i vstávala třebas předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová už řekla, že odchod nikam nechystá a zůstane v lodi, třebaže se potápí.

Gesto Václava Klause ale jen podtrhuje svrab, do jakého se občanští demokraté dostali. Místo zakopání válečné sekery a sepětí šiků totiž dál tříští už tak roztříštěné skupiny pravicových voličů. Ne snad, že by Klaus měl ODS spasit. Jeho politika je už tak trochu jiný vesmír, stejně jako Miloš Zeman a ČSSD, spojení, které ne náhodou začátkem tisíciletí skončilo a teď jen nedostatkem výrazných lídrů budí zas jakési nostalgické kouzlo.

Klaus možná ODS ubere procento voličů, možná dvě. Větší problém budou mít občanští demokraté s jinou politickou tváří 90. let Miroslavem Kalouskem. A hlavně s tím, že gesto otce-zakladatele, jakkoli je část strany asi ráda, že je pryč a „nekecá" do toho je další zprávou o postupujícím nikoli sjednocování, ale rozkladu. A to je přesně to, co každá strana pár týdnů před volbami potřebuje ze všeho nejméně. Pokud měl otec-zakladatel dceři, s kterou se rozešel, věnovat už je jen jediné gesto, stěží ho mohl načasovat zákeřněji.

ondrej.leinert@denik.cz