Na tribuně stálo „stranické a státní vedení" v čele s prezidentem Antonínem Novotným, který také přednesl slavnostní projev. V něm obvykle připomněl, jak se mají pracující u nás dobře a jak špatně na Západě.

Změna nastala v roce 1968, kdy špičky komunistické strany v čele s Alexandrem Dubčekem kráčely v čele průvodu a až teprve na Můstku vystoupaly na tribunu. Tehdy byl také ve vzduchu znát první závan svobody, když hesla nesená v průvodu nehlásala jen podporu KSČ, ale vyjadřovala se k aktuálním světovým událostem. Mnozí si pamatují transparent Nechte žít Izrael, který byl reakcí na tehdy necelý rok starý šestidenní izraelsko-arabský konflikt.

V roce 1969 bylo už zase vše postaru, vše se vracelo k „normálu". Duchu normalizace, která se tehdy rozvíjela, odpovídal i obvyklý trik státních orgánů: před prvním májem se zlevnilo některé zboží, což mělo nalákat více lidí do průvodu. Dodnes si pamatuji, že mezi zlevněné položky tehdy patřily dámské silonové punčochy a inkoust.

Pak už se májové manifestace přesunuly na Letnou, protože na Václavském náměstí se začalo budovat metro a s ním velké podchody u Muzea a na Můstku. Na Letné to před čtvrt stoletím už nemělo tu atmosféru. Průvody se vlastně nekonaly, lidé přijeli hromadnou dopravu nebo došli pěšky a pak jen čekali na zahájení. Řečnil šéf strany a prezident Gustáv Husák, potom ještě zpravidla někdo přednesl zdravici ze spřátelených zemí nebo z národně-osvobozeneckých hnutí, jak se tehdy říkalo.

Mezitím lidé na ploše netrpělivě přešlapávali. Někteří se občerstvovali z donesených zásob a jiní nenápadně mizeli na jižní stranu Letenské pláně, kde byly připraveny stánky s občerstvením a některé již přes jasný zákaz začaly točit pivo. Lidové veselí sice občas propukalo už při Husákově projevu, který svou slovenskou češtinu občas okořenil nějakým nejapným výrazem či obratem, ale ta pravá nálada nastala až po skončení oficialit: lidé obklíčili stánky, kupovali opékané klobásy a pivo a ostatní se stavěli do fronty na banány, pomeranče a další úzkoprofilové zboží, jež přišlo na prvního máje do prodeje ve větším množství. Oficiální „lidová veselice" byla připravena na odpoledne v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, zvaném Fučíkárna. Tam se kromě tradičních dechovek občas objevily i beatové či rockové kapely, ale své vystoupení musely odvést pod nápisem Za mír, za socialismus.

Nejlepší však bylo prvomájové odpoledne k utužování pracovních kolektivů. To se kolegové a kolegyně vydali po průvodu do města, aby vyhledali některou příjemnou osvěžovnu. Někteří skončili již na Letné U Sojků, jiní to vzali přes schody pod „Stalinem" na Staré Město a někteří zamířili kolem Hradčan na Malou Stranu. A kolektiv se pak nad půllitry zlatavého moku utužoval až do večera. To je asi to, co nám nejvíce zůstalo v paměti.